- Když se na někoho začne zčistajasna valit hnůj ze všech možných kanálů, je namístě zbystřit pozornost. Z jaké jenom "blažené nezištnosti" to asi tak může pramenit? Než tomu věřit, nebylo by lepší nebrat zprávy z druhé ruky, ale sami si dát práci s vlastním pohledem na daného člověka, na jeho chování, názory a vystupování?
- Lež je projevem pohrdání člověkem. Lhář pohrdá jak těmi, které obelhává, tak i těmi, o nichž lže. Ubližuje všem, i kdyby se stokrát dušoval, že "slouží pravdě" a chce ostatním takzvaně otevřít oči. Vážně, už vám někdy někdo otevřel oči kýblem splašků? Způsobí vám maximálně nějakou infekci. I když vlastně prohlédnout taky můžete, ovšem ve smyslu, co je zač ten, kdo splašky chrstá.
- Dovoláváme se "naší civilizace", již chceme bránit před ohrožením od jiných. Jenomže bránit můžeme jen to, co doopravdy máme. To, čeho si vážíme nejenom ústy, ale hlavně svým praktickým konáním. Naše identita má přeci své kořeny. Mezi nimi jsou významné základy židovsko-křesťanské kultury. Je zajímavé, že v Desateru není nějaký jednoduchý zákaz lhát ve smyslu "říkat nepravdu". Je to formulováno mnohem silněji, s ohledem na vztahy mezi lidmi: "Nevyřkneš křivého svědectví proti bližnímu svému". Což respektuje také trestní právo. Samotné lhaní o sobě je trestné asi jen málokdy, například při šíření poplašné zprávy, ale situace se mění, když je lhaní přímo spojené s poškozením konkrétní osoby (podvod, atd.). Zatímco pomluva (v závažnějších případech), natož vyřčení křivého svědectví, trestným činem je.
Autorovi tohoto blogu prosím nemějte za zlé, že mluví nevlídně o oněch "ušlechtilých otvíračích očí". Oni to asi fakt myslí nebesky dobře, když se domnívají, že kydáním zla a špíny - například na některého prezidentského kandidáta - změní svět k lepšímu. Opravdu, kdyby nevěřili, že tím přivodí už brzy ráj na zemi, tak by to jistojistě nedělali.