Vis maior: Komunisté a pohrobci komunistických diktatur také jednou skončí

"Komunizmus je bití" napsal Ludvík Vaculík. (Dodal bych, že nejenom bití, ale také loupež a vraždění: Lež, perverzní jazyk označující zlo za dobro a dobro za zlo - to všechno jednou skončí)

...

Nejvýstižnější charakteristikou komunistů a jejich pohrobků je použití armády - domácí nebo cizí (zrádci pozvané) - k porážce obyvatel vlastní země.

...

1/ Jsou stále stejní. K "přesvědčování" lidí nemají nic jiného, než odlidštěnou surovost. Když Lenin pochopil, že většinu obyvatel Ruska pro bolševickou ideologii nezíská, rozhodl se pro masakrování těch, kdo ji nechtěli přijmout. Pár prvních let bolševické hrůzovlády přineslo Rusku na deset milionů obětí na životech. V téže době začalo budování koncentračních táborů určených k likvidaci odpůrců bolševické vlády. Lágr Solovky měl za první rok své existence tragickou bilanci jednoho milionu mrtvých.
- Nelze se plést ve věci levičácké krvelačnosti: Trockij se sice s ruskými bolševiky rozešel, ale pak ve svém exilu v Mexiku pomáhal tamní vládě s organizací krvavých represálií.
A za španělské revoluce (počínaje rokem 1934) přišli do země sovětští poradci, kteří se nechvalně "zasloužili" o masakry údajné reakce.
O roli sovětských poradců v Československu kolem roku 1948 a poté (barbarské výslechové metody,  umučení během vyšetřování, monstrprocesy, justiční vraždy, atd.) se dnes snad už také ví dost.

Během tzv. "velkého teroru" (za Stalinovy vlády) byly změněny zákony tak, aby bylo možné zavírat a popravovat i děti. Ovšem nic nového pod sluncem, protože rudí komisaři, Vorošilov, Tuchačevskij, atd., už za Lenina vyvražďovali otravným plynem celé vesnice, včetně žen a dětí. Zákon-nezákon. (A jen mimochodem, Koněv, rovněž krvavý rudý komisař z počátků bolševické revoluce, byl také tím, kdo později, v roce 1956 utopil v krvi maďarské touhy po svobodě)

...

2/ Kamkoliv sáhnete do minulosti nebo přítomnosti komunistů, včetně jejich současných pohrobků, je to defilé ukrutnosti. Sázka na hrubou sílu. Nemají na to, aby lidi přesvědčili jinak. Vždyť co dělá diktátor Lukašenko jiného, než drcení dětí vlastní země. Surové mlácení mladých lidí, kluků i dívek. 
Současné Bělorusko mi připomnělo některé události z naší země. Zrádnost a cynizmus invaze ze srpna 1968 - tehdy okupanti zavraždili řadu civilistů a mezi nimi i mladé lidi sotva odrostlé dětskému věku; kolaboraci komunistických špiček, viz "zvací dopisy", z nichž jeden dokonce českoslovenští soudruzi napsali v ruštině!; podpis dodatečného souhlasu se "vstupem spřátelených vojsk"; surovost našich silových složek, pod velením komunistických vlastizrádců v srpnu 1969 (odpor demonstrujících občanů na Václavském náměstí byl zlomen až odpoledne, když byla proti vlastním lidem nasazena československá "lidová" armáda s tanky); řádění mlátičů při palachovských vzpomínkách v lednu 1989 a brutalita vůči studentům na Národní třídě, s evidentním cílem zastrašit společnost.

...

...

"střílejí do svých dětí,
a říkají si bůh ví proč komunisté."

(z písně Vladimíra Merty "Vzdálené výstřely")

...

...

3/ Jsou tu dodnes takové země, jako Severní Korea a Čína, obě v komunistickém sevření. Když je někdo v Severní Koreji přichycen s křesťanskou literaturou, tak jednoduše navždy zmizí.
Mizení lidí a surovost vůči každému stínu odporu je "móresem" i v Číně. Na zmasakrování studentů armádou na Náměstí Nebeského klidu (!) se jaksi zapomnělo; jakákoliv reminiscence je režimní propagandou bagatelizována. 
Z nedávných událostí stačí vzpomenout neúprosné násilí, s jakým byl zlomen odpor obyvatel Hong-Kongu, snažících se bránit zbytky demokracie. Těžko se kdy kdo dozví, kolik lidí tam "bylo zmizeno". A pak jsou tu fyzické a kulturní genocidy, které se v komunistické Číně systematicky vedou na jedné straně proti křesťanům a na straně druhé proti "národnostním menšinám", obyvatelům Tibetu anebo Ujgurům a Mongolům žijícím na území "Lidové" Číny. Násilné přesidlování, koncentráky zaměřené na vymývání mozků, atd. Představte si, jaký děs by čekal obyvatele Tchaj-wanu, kdyby ho čínští komunisté ovládli. 
A je tu ještě Rusko: země, která se dodnes nezřekla dobyvačných choutek, neustále haraší zbraněmi a v průměru nejméně jednou za deset let přepadne někoho ve svém okolí, což kupodivu vždy končí krádeží území souseda, který si to údajně "zavinil sám". V téže zemi jsou představitelé demokratické opozice vražděni. A jistí životem si nemohou být ani lidé pobývající v jiných zemích. Koneckonců i nad primátorem našeho hlavního města se vznášela hrozba kufříku s prudkým jedem a vyhrožování, že může být unesen a poté souzen na území nepřátelského státu, jehož občanem není a pod jehož jurisdikci nespadá.
Nakonec hybridní válka, zejména její podoby v internetovém prostoru: Lži, matení a perverzní jazyk, což má všechno původ v komunistické totalitě. Andropov tvrdil, že lidi fascinuje špína a proto je třeba ovládat je tím, že budou krmeni špínou. Kdežto Gerasimov naprosto nepokrytě v logice komunistické prolhanosti hlásá, že hybridní válku vyhraje ten, kdo nejvíc lže. Nelze než přát podobným chasníkům, aby svůj přístup k pravdě prověřili před Boží tváří. Vis maior. (Což jistě platí pro všechny, nejenom pro "soustruhy")...

...
Závěrem malinko nadějnější zprávy:
- Výše zmíněné režimy vzbuzují u svobodného demokratického světa stále větší nedůvěru a obezřetnost. Protože jen nedůvěra a krajní obezřetnost má smysl ve vztahu vůči těm, kdo si každý projev vaší dobré vůle vykládají jako slabost.
https://nazory.aktualne.cz/komentare/jak-vystrcil-predbehl-evropu/r~896b367ef66e11ea8b230cc47ab5f122/- Stav Alexeje Navalného se po otravě novičokem viditelně zlepšuje: 
https://www.nbcnews.com/news/world/russian-opposition-leader-alexei-navalny-shares-first-photo-berlin-hospital-n1240104 

...

...