Co čas odnesl a neodnesl (Fotomatiné)

Téma času je pro mne strašně silné a nápadů na možné zpracování ve fotoblogu se vynořilo několik. Nakonec jsem se rozhodl pro spojení vzpomínek na blízké lidi s několika současnými náměty. Včetně toho, co zatím čas neodnesl, i když stopa pomíjivosti už je i na těchto věcech více než viditelná. Nostalgie, propast času, přemítání o smyslu...

Začnu vzpomínkami na své blízké, kteří už po této zemi nechodí. Vzpomínka je zachycená ve starších fotografiích z konce 70. let. Nebudu psát, že mé blízké "odvál čas", protože věřím, že jejich život pokračuje, i když jinak, způsobem, který si můžeme jenom mlhavě představovat. Ale je to určitě způsob krásný.

Zleva: Otec, jeho sestra (teta Tonka) a maminka (babička Klementína) V té době jsem používal fotoaparát, který umožňoval pořízení dvojexpozicí.

Babička Klementína a její svět, který už dávno odvál čas (v domku, kde bydlela, je dnes hospoda)

Dalším tématem jsou (i když jenom v náznaku) břidlicové střechy. Ty, které se dodnes dochovaly, mají už tak kolem 100-120 let, ale ztrácejí se rok od roku rychleji. Kamenná krytina zvětrává a pořízení nové by bylo neskutečně drahé. Pohled z okna u nás, prosinec, počátkem 80. let. (Tyto střechy tam už dnes nejsou)

Níže, pro srovnání, podobný pohled z prosince 2011. I provizorně opravená střecha pokrytá eternitem se dnes už bortí, protože se rozpadají původní, staré krovy.

Něco z krásných věcí, které k mé radosti čas ještě neodvál. Vstup do naší vesničky od východu. Foceno na počátku března 2012

Čas zatím neodvál sochu sv. Jana Nepomuckého u silnice, nedaleko od nás. Stačil však odvát jeden z dvojice topolů. Důvod k vykácení prý byl ten, že majiteli pole se zdálo, že stín stromů snižuje úrodnost. Naštěstí nepadly za oběť úrodnosti oba topoly...

Času odolala Boží muka uprostřed lánů, přestože traktoristé a kombajnéři jezdili kolem celá dlouhá léta v těsné blízkosti. Zřejmě měli kousek úcty, či snad bázně.

Někomu čas přeruší běh pozemského života při autonehodě. Místo zobrazené na těchto dvou fotografiích je rovněž nedaleko, kousek za vsí. U okraje silnice kdosi na památku svých blízkých vztyčil starý litinový kříž a přivázal k němu umělou kytku. Je to tam takto už léta a v některých ročních obdobích působí dané zátiší trochu surrealisticky.

Zdá se, že čas právě odvál zimu, jak naznačuje poslední dvojice fotografií, z nichž jedna je z půlky února a druhá z počátku března letošního roku

A mně při tom hloubání nad propastí času utekl "správný čas" na zveřejnění blogu v rámci předem domluveného fotomatiné :-) :-) :-)