Nádherný!

Moc děkuji za zastavení, Josefe

Marku, krásná nostalgie. Naše zahrada se té tvé historické dost podobá. Muž se marně snaží ukáznit trávu, jsem docela ráda, protože tzv.anglický trávník je mi cizí. Bohužel dvě prastaré třešně udělaly místo, ještě nevíme čemu, rostly stejně šikmo jako ty jabloně. Až nakonec se začaly rozlamovat. Současné větrné turbulence těmto stromům moc neprospívají. Z tvých snímků plyne pohoda a klid.

Blanko, Tvůj popis zahrady a přístupu k její údržbě je mi moc blízký. Také nemusíme anglický trávník a volíme styl údržby podobný louce, takže mají čas vyrůst a vykvést luční květiny. Staré památné stromy necháváme žít tak dlouho, jak to jenom jde. Některé jsou šikmé už snad sto let a traduje se, jeden z nich - poslední, který se ještě stále drží - byl oblíbenou "prolézačkou" babičky mojí ženy. Na jiném zase mívala zavěšenou houpačku, protože měl odedávna velkou horizontální větev ve výšce asi dva a půl metru nad zemí. Ten ale odešel už kdysi počátkem 90. let. Zejména jabloně mají plody velmi starých, dnes už prakticky neznámých odrůd. Škoda, že tyhle stromy postupně odcházejí. S tím klidem máš pravdu. Zahrada je takovým místem, má opravdu své fluidum. Ahoj a dík

Marku

Pavle, děkuji

Marku, čekala jsem, že na každé další fotce bude na štokrleti sedět moje babička a do plechové mísy krůžlat letní jablíčka... díky za tu chvilku

Jano, měl jsem stejné myšlenky... Asi bych měl do blogu vložit prastarou fotografii z rodinného archivu, na níž je ve stejné zahradě prababička a babička mojí paní.

... krásná divočina 

Náhodou, tohle je vysoký stav udržovanosti ...

Opravdu krásné fotografie, čb i barevné.

Nevím, kde přesně leží tajemství ČB fotografie, ale řekl bych, že absence rozjásaných barev automaticky člověka obrací více do nitra. Kontury a světlo více korelují s našimi tušeními a tak vzniká automaticky spojnice se snovým světem našeho podvědomí ukrytým pod poličkou prchavých myšlenek každodennosti. Cítění se pak probouzí podle založení člověka. (Co se týče přírody) U někoho vyvolá silné dojmy z dětství, které se zdály být na věky zapomenuty a uvědomí si, jaká síla a dobrota spočívá v jednoduchosti dětsky prosté mysli, někdo může vnímat otisky myšlenek a prožitků lidí času minulého, jakousi kroniku prostoru a času, někdo, a myslím, že jde o věc ukrytou hluboko v nevědomí, kterou naši předkové ve své nedotčené mysli vnímali mnohem silněji, a to onen bytostný život za hranicí našich pěti smyslů, vlastní jádro života přírody, její duch. Barevná fotografie je naopak jako ohňostroj, který oslavuje vnější život.

Skvěle napsané

Staré neudržované zahrady jsou plny vzpomínek, proběhlých životů, svou osamělostí až bezpečné, poklidné, teplé... Díky za kouzlo

Ano, vzpomínky, které někdy sahají až k dobám našich pra-prarodičů... Ještě se najdou i stromy, které sadili oni.

Zahrada dětství. V dětství totiž byly všechny zahrady tajemné, plné neprobádaných míst a měnily se s každým krokem, to když jsme tam byly sami děti. A s tátou a mámou byla zahrada vlídná a plná světla.

To je krásný popis základních situací a zážitků z dětství. Moc děkuji

mysteriózní i barevná karma Marku...takže dvě.

Jaromíre, kdybych tak uměl napsat děkovnou zdravici ve více barvách...