Zmínil jste tam ministra Slovenského štátu Macha. Mohu k tomu dodat: Mach měl šest dětí. Když ho zavřeli, byl nejstarší syn na gymnáziu a měl před maturitou. Rodina zůstala bez prostředků a matka to řešila s vypětím všech sil. Synovi nedovolil složit maturitu. Odešel do Ostravy a nastoupil jako horník, to mu dovolili. Po času mu šachta dovolila studium při zaměstnání, díky tomu dostal na šachtě lepší práci. Část výdělku posílal matce, usnadnil jí tak starost o mladší děti. Oženil se, vzal si učitelku. Dostal povolení navštívit otce ve vězení, tak to měli svatební cestu. V závěru života bydlel v sousedním domě, znali jsme se. Díky těžkému období, které prožili, rodina držela při sobě. Každé léto si najali na nějaké chatě ve slovenských horách na týden pokoje a všech šest sourozenců tam společně trávilo část dovolené a to až do nedávna. Nedávno totiž pan Mach zemřel, měl přes 80 let. Celý život na šachtě mu poškodil zdraví, jelikož však nekouřil a nepil, dařilo se mu zdravotní problémy překonávat.

Pane Jílku, velice děkuji za mimořádně zajímavý příběh. A za přiblížení těchto osudů.

Lidské příběhy jsou součástí historie bez ohledu na to, zda je nějaký historik podrobně popsal nebo ne. A historii přibližují, zkonkrétňují.

hledání pravdy je složité a každý zdroj může být zpochybněn-karma za odvahu ať už skutečnost byla jakákoliv

Pan Trizuljak, tu splodil rádoby historickou bajku a kdo má jiný, byť i pravdivý názor, tak jej nemilosrdně maže. Ono je velmi jednoduché hodnotit nějakou osobu na základě jedna paní povídala. Kdyby si aspoň k tomu něco přečetl.

Napsal jsem Vám níže, pane Kindle, z jakých zdrojů jsem čerpal. Nenutím Vás věřit, to je vše

A znovu přeji hezký večer

Sice to bude na první pohled vypadat neuvěřitelně, ale v případě zmiňovaného člověka ty pověstné boží mlýny zamlely dřív, než bychom předpokládali.

V životopisných interview Vítězové? Poražení? (politické elity v období normalizace), která pořídili historikové z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, bývalí členové ÚV KSČ prozradili, že hlavní slovo neměl generální tajemník KSČ, ale kágébák Alois Indra, který si vždycky prosadil svou. A generálnímu nezbývalo, než pokorně šoupat nohama ...

Rakovina duše, obzvláště ve spojení se ctižádostí, často doprovázená i strachem, pozře dříve či později každého, kdo se snaží prosadit, ba i prosadil ,,různými" způsoby. Vždy však záleží i na projení v řetězcích mocí. Ano, lidově řečeno, ,,boží mlýny"