Dík za informace a dík za připomenutí nelidských podmínek komunistických lágrů.

Je třeba to stále připomínat, protože je zde dost hloupých lidí, kteří by tu dobu nejraději obnovili!

Mého strýce též bezdůvodně věznili v Jáchymovském lágru a pak jej pustili domů jen umřít na rakovinu získanou ve věži smrti.

Bohumíre, moc děkuji za zastavení a za vzpomínku, byť tak smutnou. Mám přátele, jejichž otcové byli také na uranu, např v lágru Vojna, a umírali po návratu domů (ne sice hned, třeba až za pár let) na zdravotní následky té strašlivé otrocké práce. Protože to ve své podstatě nebylo nic jiného, než otrocká práce. To je skutečný obraz "komunistického humanizmu"

Po Borech byl Pavel Žák také v Leopoldově. V roce 1956, během událostí v Maďarsku tamním vězňům hrozilo, že budou jednoduše zlikvidováni podle stalinských metod, ale naštěstí k tomu nakonec nedošlo. Z Leopoldova putoval na uran, do lágru v Jáchymově

Zdroj: https://trizuljak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=675909 ̈

ale to je asi nepřesnost, v r. 1957 ann. se žádný smolinec v Jáchymově už asi netěžil. To už fungovala Příbram.

Moc děkuji.

Mrknu se na to ještě a když tak to opravím, ať nepřesnosti nezůstanou zbytečně viset v internetovém prostoru.

Silný příběh silného člověka. Děkuji.

Díky za odezvu, jsem vlastně jen tím, kdo známý příběh "epigonsky" znovu přináší. Zdál se mi opravdu silný a zajímavý, proto jsem si dovolil jeho připomenutí.

Dík za připomínku.

Karma a dík za připomenutí jednoho lidského osudu.

Karma všech karem za připomínku

Díky!

karma

Děkuji, Honzo, přeji hezký, klidný víkend a přehršel nápadů na vtipné, humorné blogy

https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik5-2007/kap09.pdf

V odkazu jsou jen zlomky bezpočtu osudů, jmenovitě pak jen některých známých osobností. M.j z nich vyplývá, že ani v době tzv. uvolnění nikdy nepřestaly fungovat moc. složky kom aparátu. P.S.: kdo chce, může ,,čerpat", ale i se zamyslet. Třeba i nad tím, proč nebyl zpracován, resp. není dostupný i další díl této v odkazu uvedené badatelské práce. J.A.J.

Moc děkuji, rád se na odkaz podívám, mrknu se na to trochu v klidu.

S přáním všeho dobrého.

silný příběh-ovšem pokud je takový úžasný člověk Božím zázrakem, tak ti kteří ho trýznili jsou naopak důkazem Božího selhání? každopádně karma a dík za zajímavý čánek

Děkuji za skvělou otázku. Napsal bych, že je to krásná a hluboká otázka, jen už se bojím nadužívání podobných slov. Kladli si ji i ti, kdo zažili nacistický koncentrák, zmíním aspoň dva spisovatele - Arnošta Lustiga a Elie Wiesela.

Domnívám se, že každý člověk je zázrak, ale až příliš často se stane, že na to zapomeneme. Nechci mluvit příliš o druhých, a tak budu mluvit raději z vlastních pocitů a zážitků. Také na tu skutečnost zázraku zapomenu stokrát a tisíckrát denně a jsem šťastný, když se mi podaří vzpomenout si aspoň někdy, aspoň dvakrát, třikrát za den...

Proto se mi zdá, že bachaři z popsaného příběhu asi nějak vážněji zapomněli. A jeden, který se v určitém okamžiku ustrnul, si asi na chvíli na to všechno vzpomněl...