K pohraničníkům a zadrátovaným hranicím jeden dobový:

Otec se synem přijdou k hraničnímu plotu. "Tatí, kdo žije za tím ostnatým drátem?" - "My, synku, my!"

A to bylo pozitivum, nebo negativum? Je rozdíl být v ZOO, nebo v džungli.

Je to takové milé. "Mínusový Ráďa" se ztratil, ale je hrdinně nahrazen jinými ideově správnými bojovníky

Ano, Vanja pilne zaskakuje.

Obzvlíášť dobře se tu žilo sovětským vojákům, jak hlídali před Trizuljáky. Čti imperialisty.

Jinak rád vzpomínám na toho sovětského vojina, co měl svezl stopem a já s ním dvě hodiny povídal. Nerad vzpomínám na ty kolony sovětských vozidel, jak jsem je musel předjíždět v maluchu. Byly to nervy.

Ale nemyslím si, že by se československým vojákům dařilo skvěle. Kvůli státnímu tajemství je nepustili ani do socialistických států na dovolenou.

Šokyálistické zřícení nemělo čtyři hlavní nepřítele, mělo jich pět: Jaro, léto, podzim, zimu a zejména pak zavilé imprálisty po celý rok

Děkuji za Vaši osobní vzpomínku.

Karma! Mám podobné zkušenosti s touto verbeží, co nám "sladila" život. Jen tak podotknu: Stojím na křižovatce svého rodného městečka a naproti příslušník VB. Přijíždí k nám auto a zasviští mu pneumatiky. Příslušník povyskočí a vedle stojícím občanům zavelí: No, to si nesmí dovolovat!" A už utíká provinilého řidiče zastavit a náležitě potrestat. Uchichtávali jsme se, jelikož svištění pneumatik je kapitalistické chování To si soudruh řidič nesmí dovolit!!

To bylo strašlivé provinění proti socialistickému vystupování na veřejnosti. Napodobovat kvílením pneumatik hnusné agenty britské tajné služby Doyla a Bodieho! Ne li přímo ohavného imperialistického špehouna a zabijáka Jamese Bonda!

Strašně zajímavé téma. Přifouklé a nejspíš napůl vymyšlené historky půl století staré. Současnost je asi tak radostná, že na ní nic nedobrého najít nelze. Je dobré se občas podívat do zpětného zrcátka ale převažovat by měl nezapšklý pohled vpřed.

Tak tak p. Mužíku, záleží na tom jaký kdo má "pohled na svět", a též na tom nevkládat zde "příběhy" sytému "jedna babka povídala" , a pokud někdo napíše něco , co se vymyká dané představě o tehdejší době, nenapadat jej, neosočovat a hlavně, nenazývat jej soudruhem, jak je zde "dobrým zvykem", nebo dokonce "vyhrozovat zmizenim" jak se dá dočíst o pár příspěvků níže.

Uniformovaným složkám se daří dobře vždy. Ale tak dobře, jak se jim daří za tohoto režimu, tak dobře se jim za dr. Husáka nedařilo.

Děkuji za zatímní účast v diskusi a zcela zvláště děkuji těm, kdo jasnozřivě pochopili, že je to příležitost k vyprávění vojenských historek. Takže prosím, pište těch vojenských historek CO NEJVÍCE, a pokud možno je všechny do mrtě vyčerpejte. Abyste pak mohli, až napíšu blog věnovaný vojenským historkám, psát do diskuse třeba o zážitcích z chmelové brigády

No, ještě jsem s nimi ani nezačal p.Trizuljaku.

Zapomel jste na ty nejhorsi pane Trizuljaku a to byli pohranicnici, lidove zvani "zelene gestapo". Vyznameli se neobycejnou brutalitou pri likvidovani lidovych demonstraci proti menove reforme v Plzni r. 1953. Jejich "pravo" kontrovat osobni doklady nebo predvest neplatilo jen v prostoru hranicniho pasma, ale sahalo i do vnitrozemi. Nejblbejsi z nich byli z oblasti Ceskych Budejovic, vzpominam, kdyz jsem jel vlakem na C. Velenice, jak pristoupil dvacetilety smrad a chtel videt obcanky. Kdyz budil spiciho pana a ten byl nevrly, hned se na neho drze oboril: "nelibi se vam to, vyridime si to jinde". Kontroly probihaly v kazdem vlaku smerem k hranicim.

Snad nejhnusnejsi z toho byl system konfidentsvi v pohranicni oblastech. Vic nez polovina obyvatel tamnich vesnic byli cleny "pomocne straze PS". Jak videli nekoho ciziho, utikali k telefonu. Dokonce i ridici autobusu na tamnich linkach meli narizeno nahlasit kazdeho, nejen podezreleho, ale i ciziho koho neznali.

Absolutni souhlas.

Kdyz nekdo kritizuje SS straze v koncentraku, mel by take mit vzdy na mysli pohranicni straz. U te byl jediny rozdil. Ten koncentrak byl mnohem vetsi.

k uniformovaným složkám patřili i vojácí v základní službě a těm se zrovna skvěle nežilo, Bližší by bylo: Málem jako v pekle.

Ano, i tak. Ale často spíše až tragikomedie. O super bordelu, přes komické situace, bohužel až po ,,mimořádky", ,,smrtˇáků" NEVYJÍMAJE

No, mám na "uniformu" za totality poněkud jiné vzpomínky p.Trizuljaku.

Jako velmi mladý mašinfíra jsem narukoval 1.října 1969 na vojnu, kde mi byla přidělena motorová lokomotiva. Pracovali jsme tehdy na obnově železniční tratě na Slovensku mezi žst. Topolčany a Bánovce. Mým úkolem bylo dovážet na rekonstrukci tratě vagony s kamenivem, kterým se doplňoval chybějící podklad pod kolejemi.

To se dělo až do 23 prosince, kdy šéf kamenolomu prohlásil, že oni s nakládkou přes vánoční svátky stojí a začnou opět až po N.roce.

Zavolal jsem tedy na štáb co mám dělat? Velitel mi odpověděl, že mě přes vánoce živit nebude, a že mám jet na svátky domů.

Na to jsem mu odpověděl, že bych sice rád, ale že lokomotiva nevydrží stát v stanicí 14 dní v mraze. Na to mi odpověděl, že lokomotiva musí být po vánocích pojízdná. Jen ze srandy jsem mu řekl, že si ji tedy na svátky vezmu k sobě domů.

On mi odpověděl, "Už jsem ti řekl, že po vánocích bude lokomotiva v pořádku".

To mi stačilo. Za hodinu už jsem ujížděl i se svou "rosničkou" do 100 km. vzdáleného domova, kde jsem pobyl sladkých 14 dní.

Po té době jsem se vrátil i s mašinkou zpět na Slovensko a pokračoval v nedokončené práci.

Trochu jsem tento svůj příběh zkrátil, událo se toho v té době daleko víc, ale o tom někdy příště . Zkrátka , na tu "zlou" dobu mám i krásné vzpomínky ,mějte se.

Zažil jsem takového voj. mašinfíru. Byl jsem na nádraží, a čekal na vlak. Vyklonil se z pětsetřicetčtyřky a povídá,,kam jedeš". ,,Do města", já na to. ,,Tak nastup!" Zavolal do města, aby mu ,,vystavili cestu". A jelo se