Jistí odbojní Irové také drželi hladovku, ale s vládou Jejího veličenstva to ani nehnulo.

Jen tak na okraj: "Například na podzim roku 1971 byly do Irska odeslány čtyři tuny zbraní z Československa" zdroj: https://www.valka.cz/928-Nejtvrdsi-z-nejtvrdsich

hlavní je zůstat sám sebou

Budu za kazisvěta, Marku, ale hladovka přes 100 dnů není možná.

"Ale ani kdokoliv z nejmocnějších mužů dnešního světa nemá moc nad vůlí a svědomím jediného malého človíčka, pokud si ten človíček nenechá svoji vůli a své svědomí vzít."

Zdroj:https://trizuljak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=678568

.....

A to jediné je pro lidský život skutečně podstatné - kým zůstaneme uvnitř nehledě na režim...

Díky, Jano, s tím souzním.

Jinými slovy, ale prakticky o tomtéž, bychom mohli mluvit o vnitřní svobodě.

Když jsem počátkem 90. let začal jezdit do zahraničí (nejvíce do Itálie ze zájmu o italštinu, umění a historii) a přišla řeč na svobodu, mluvil jsem o vnitřní svobodě, jíž jsme se mimoděk a intuitivně učili za předchozího režimu. Zarazilo mě, že lidé, kteří žili celý svůj život v demokratických zemích a měli každodenní zkušenost svobody jako naprostou samozřejmost, povídání o vnitřní svobodě nerozuměli. Jsem přesvědčený, že vnějšková svoboda se dlouhodobě neudrží, pokud v ní není dostatek lidí schopných vnitřní svobody.