Dík za informace!

Marku neznám toho sochaře, ani jeho dílo a jsem ráda, že jste na něj vzpomněl. Hodně se mně dotkla ta socha na prvním snímku. Je v ní žalující naléhavost. Aby k podobným obětem už nedocházelo. Asi všichni doufáme - a zvlášť umělci při podobné tvorbě památníků - že se v té krásné a doufejme lepší budoucnosti už nic podobného nebude opakovat. Pozdravuji na Olomoucko.

Dano, taky moc doufám, že se už nikdy nic podobného nebude opakovat. Přeji Vám krásný a klidný nový týden. Dík za Vaši perfektní vzpomínku na Wabiho Daňka

Já osobně zažil sochařova syna Vladimíra, ale ne jako lékaře. Hrával totiž v Ol. na vedlejším kurtu se svou manželkou - krásná dvojice..Tehdy v sixties..

Silné, díky :)

Děkuji moc za návštěvu, Filipe

Vidíte, Senice leží v mém blízkém okolí a to jméno vůbec neznám. Pokud jedu okolo, díla tupě přehlížím. Pracovat na sobě je asi to nejtěžší. Děkuji za nasměrování.

Myslím, že "byl zapomenut" naprosto cíleně. To byla jedna z největších ohavností komunizmu, že se mstili na příbuzných. Ať byl Juliův syn jaký byl, v roce 1969 se do Československa odmítl vrátit a zůstal v emigraci. Pak se naše tajné služby pokusily o jeho vraždu, která naštěstí nevyšla. Jiří Pelikán se stal důležitou postavou českého exilu (atd.) a odplata na příbuzných se dala čekat.

Hezký pohled i na tvorbu jiného sochaře.

Dík za zastavení. Přišlo mi dobré vzpomenout. I jeden pomník a příběh, který je za ním může, být příležitostí.

V mysli jsem udělal menší inventuru soch ve veřejném prostranství v té jedné vesnici a jejím okolí Barokní doba jich tam zanechala přes dvacet, které se dochovaly dodnes, přičemž asi jen těžko zjistíme, kolik jich komunisté zlikvidovali. První republika přidala jeden pomník (sousoší)

A komunistická doba, (včetně naší postkomunistické), ANI JEDNU.

Marku, díky za připomenutí.

Ahoj Oldo, je mým přesvědčením, že je třeba vzpomínat. Copak historie a všechny ty její války, ale o lidi přeci jde! A taky o jejich kulturnost, umělecké a tvůrčí schopnosti.

Moc děkuji za zastavení