Z otroka těžko uděláš demokrata!

Je to tak, Bohumíre. Národ, který byl po dlouhá desetiletí zotročený, to pak má těžké i sám se sebou. U nás to trvalo "jen" něco přes 40 let a dodnes je vidět, jak obtížně se lidé potýkají se svobodou, s jejími možnostmi a požadavky, které na člověka klade. Kdo žil příliš dlouho v nesvobodě, nemá vypěstované základní dovednosti nezbytné pro svobodný život.

Diky, velice zajimave...Vas blog me privedl na par vzpominek a na tento vyzkum:

m https://www.rbth.com/arts/history/2017/06/28/laid-to-rest-in-the-kremlin-why-was-us-hack-john-reed-buried-in-moscow_791567

To je, Marku, velmi silný blog. Zvláště závěrečná myšlenky vyjádřená citátem: "Bojte se otroka, protože se bude snažit udělat otroky i z vás" je stále velmi aktuální. Mnozí lidé, komunity i celé národy své utrpení paradoxně nepřetavili do podoby pokory a tolerance, ale chovají se jako ti, kdo jim utrpení způsobili.

Je to tak. Jedním z příkladů by mohlo být dění v Uhersku po rakouskouherském vyrovnání.

Moc děkuji za zastavení, Jiří.

Karma.

... není co dadávat

skvělé

Marku, slovem - skvělé. Díky za blog.

Děkuji moc za přečtení, Tomáši.

Nikdy nic nesmíte uspěchat a na nikoho tlačit, každý k tomu musí dospět sám, zvláště ne na národ, který se cítí být neustále vcelku oprávněně ohrožován neustále z vnějšku. Ten pocit ohrožení nesmírně poznamenal i myšlení směrem dovnitř, za každým rohem vidět hned nepřítele. Takže nezbývá nic jiného, než přemýšlet, jak ten či onen národ toho poAcitu ohrožení pomoci sám zbavit. Abych byl konkrétní, například neustále přibírat do NATO nové a nové členy.

Měli možnost do NATO vstoupit také. Odmítli!

Zasloužená karma. Tyto smutné skutečnosti je třeba si stále připomínat.

Dík!