Takovým problémem se ve svých Povídkách malostranských zabývá například Jan Neruda. Jedna z těch povídek se jmenuje "Přivedla žebráka na mizinu". Je to příběh o tom, jak zlá pomluva úplně zničí život člověka. Nikdy se nevyplatí spoléhat se na pověsti, městské legendy a zaručené zdroje typu "jedna paní povídala", které mají svůj vlastní život a od pravdy jsou často na hony vzdáleny. Za pohybující se záclonou nemusí být "pocitově černá postava", ale docela obyčejný průvan. Jestli jednou budeme stát před Stvořitelem, za každým z nás tam bude takový kopec hříchů, že nebudeme mít potřebu tahat tam ještě nějaké cizí hříchy.

Nemůžu k tomu nic napsat... nemám slov... Snad jen... Však jednou si tu kaši každý sníme sám.

Máte pravdu.

Moc zdravím a dík za zastavení

Dá se aplikovat i onoho správce vinice, který platí všem stejně, i když přišli na poslední chvíli.

Vidím život jako šanci. Dostat se k Němu blízko. Někdo ji využije, jiný ne. Ten druhý si bude muset všechno zopakovat. Nevím, co je očistec, ale možná je to taková přípravna pro ty, co potřebují delší čas. Tomáš Halík říká, že peklo nejspíše existuje, ale možná je prázdné v konfrontací s B-ží milostí, která nechce mít ztracené duše.

Dost často přemýšlím o těch, které jste jmenoval. Museli vědět, že jsou z lidského pohledu zrůdy. I náš malý Augustin Husák se nechal nejspíše vyzpovídat (pokud to není fikce a pokud jeho demence něco podobného pochopila).

Marku, karma a dík na téma k zamyšlení.

Tomáši, když jsem nad tím příběhem přemýšlel, zdálo se mi, že ten člověk už měl kus očistce v těch situacích: Když potkávali sousedy a věděl, že oni vědí...

Vaše přemýšlení, které jste zde popsal, je velice výstižné, děkuji!

Přeji hezký den a vše dobré

Čtenáři!

Též tvá cesta k hrobu běží,

tož se netaž, kdo zde leží,

které bylo naše jméno,

jaká práce – žití, věno.

I své kvítí i své hloží

odnesli jsme na soud Boží,

pokoj máme v tomto hrobě,

Bůh ho jednou dej i Tobě.

Pane, smiluj se nad námi! J.Š. Baar

Často jsem přemýšlel o tom, zdali třeba Grebeníček st. hledal ke konci nějaké rozhřešení, odpuštění... nebo byl plný zášti a násilí do posledního dechu.Díky.

Myslím, že odpověď se dozvíte až jednou stanete před Bohem.

Těžko říci co se bude promítat u posledního soudu.

Existuje jedna příhoda, která se na veřejnosti objevila až s nástupem Gorbačova a to smrt Stalina. Stalin podle očitých svědků, mezi které patřili i vysocí komunističtí potentáti, prý okamžik před smrtí zdvihl levou ruku a ukazoval směrem nahoru na něco s hrůzou v obličeji. Svoje tajemství si vzal však do pekel.

I když do pekel.......Známe poslední rozhovor mezi Stalinem a Bohem? Mezi Hitlerem a Bohem? Pro mnohé možná bude překvapující, že tito lidé nejsou v pekle, nebo nepřekvapující, že v pekle jsou. Není většího tajemství než poslední vteřiny smrti

Máte pravdu. Poslední vteřiny člověka na prahu smrti jsou velkým tajemstvím. A z pohledu učení církve je těžkým hříchem o komkoliv tvrdit s jistotou, že je v pekle. (Jistotu samozřejmě nemůže mít jednotlivec, jako soukromá osoba, ani o opačné variantě, že je někdo s určitostí v nebi.)

Evangelium obsahuje pasáž o Posledním soudu, z níž se snad smíme domnívat, na co budeme tázáni: "Byl jsem hladový a dali jste mi najíst? Žíznil jsem a dali jste mi napít? Byl jsem cizinec na cestách, ujali jste se mne?"

O Stalinovi bych se možná domníval, že uviděl nebeské divize. Prý se vysmíval papeži - že jako "kolik má ten papež divizí?" A pak, když přišla zpráva o Stalinově smrti, řekl Pius XII. lakonicky: "Teď je uvidí!" Ale je ještě jedna vážná varianta. Že Stalin musel pohledět do tváře desítek milionů lidí, jejichž smrt zavinil. Ale nic z toho mi nedává jistotu o tom, jaký je skutečný Boží verdikt o Stalinovi či o komkoliv jiném.

Chaplinův aforizmus se mi líbí. S nadsázkou poukazuje na to, že jednou budeme konfrontováni se svými skutky.

Děkuji Vám za velice zajímavý příspěvek.