K sepsání textu mě přivedla zpráva o teroristických útocích na křesťanské kostely na severu Egypta právě v den slavení obřadů Květné neděle. Jedním ze dvou cílů pumového atentátu měl být kostel svatého Marka...
.......
1/ Kdo je terorista. Čím se odlišuje.
Snaha "napravit svět" vražděním patří k nejkrutějším paradoxům historie. Terorista nutí trpět jiné.
Je úplně jedno, který druh extremizmu je pohnutkou k teroru, zda marxistický, islamistický či nacionálně socialistický. Hodit zápalnou lahev na přistěhovaleckou ubytovnu je stejně zrůdný teroristický čin jako každý jiný.
Velice mě zaujala kniha "Fedor Gál a Matej - Cez ploty". Autor k ní řekl, že má se svým protějškem v rozhovoru velmi podobný názor na mnohé problémy. A že je oba štvou stejné věci. Podstatný rozdíl mezi nimi je však ve volbě cesty.
Člověk tíhnoucí k extremizmu určitě může mít své představy o jiném, lepším světě. Může se také trápit nad stavem vlastního života a nad současným světem, který nevidí jako dobrý. Může mít touhu udělat něco pro nápravu. Rozhodnutí pro násilnou cestu mu pak může připadat jako spravedlivé. Ale pozor, jistý Vlad Tepeš zvaný též Dracula prý nechal zmasakrovat chudinu a žebráky a pak se chlubil, že ve své zemi odstranil problém chudoby.
Každopádně udělal Fedor Gál jednu důležitou věc. Pokračoval v rozhovoru s člověkem, který ho zpočátku napadal a urážel. "Dospěli jsme k tomu, že si už vzájemně nenadáváme. I přesto, že jsme každý na jiné straně plotu, mluvíme spolu." (citováno volně podle rozhovoru na ČT24)
2/ Zásadně odlišné je poselství velikonočních svátků: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele". (cit. z Nového Zákona, evangelium sv. Jana) Všímám si úplně jiné atmosféry těch slov. Řeč je tu o lásce, o přátelství a obětování sebe. Není tam nic o nenávisti a ničení života jiných. Ten, kdo vnímá lidi z principu jako své přátele (není to nic o naivní bezelstnosti, jde o vědomý postoj), tíhne k tomu, že je sám obětavý, vlídný, chápající. A v případně nutnosti dokonce obětuje sám sebe. Jako například Maxmilián Kolbe nebo lidický farář Josef Štemberka.
A je tu ještě jedna odlišnost. Lidé jako Kolbe či Štemberka neobětují svůj život pro jakési ideje. Ani pro vlastní výklad pravdy ani pro "lepší příští". Obětují život za konkrétní osobu (Kolbe) či ve službě jiným, v solidárnosti s nimi (Štemberka). Jde o praktické skutky.
Velikonoce jsou podivuhodným svátkem i co do výpočtu doby. Jedná se o tzv. pohyblivý svátek určovaný podle souběhu dvou kalendářů, solárního a lunárního. Velikonoční svátky nastávají po prvním úplňku po jarní rovnodennosti.
3/ K úvaze o věčnosti mě přivádí určitý druh fanatizmu jedné skupiny teroristů. Z toho jde strach, protože jim jejich náboženské představy nejsou příslovečným "opiem", ale stávají se svého druhu "heroinem". Fatalisticky se sami odpálí s náloží, protože věří, že se totuto cestou dostanou přímo do nebe. Domnívám se ale, že by také měli zvážit trochu jinou možnost, co se s nimi může stát: Že jim třeba bude souzeno, aby se po celou věčnost dívali do tváře svých obětí.
Věřím, že "na věčnost" se neodchází "někam". Že to není nějaké místo. Je to mnohem spíše určitý druh pokračování toho, co jsme dělali v tomto našem pozemském životě. Slyšel jsem také názor (vyřčený v nadsázce), že v nebi budeme mít jen to, co jsme darovali. Pak by ale také platilo, že když někdo za svého života rozsévá smrt, děs a utrpení, bude mít na věčnosti plnost právě toho, co "rozdával". Bude mít stále před očima to, co dělal. Prosím, tohle není strašení, je to jedno z možných a reálných varování. "Jednou vám budou promítnuty všechny vaše filmy". Tento výrok je připisován Chaplinovi (nejsem si jistý jeho autentičností). Uzavřu Chaplinovými slovy z filmu Diktátor: "Vy nejste ani stroje, ani zvířata, ale lidé s láskou ve vašich srdcích a nikoli nenávistí"
.......
