V pondělí ráno mě pobavil redaktor zpráv odvážnou tezí, že prezidentské volby ve Francii byly ve skutečnosti "velkým vítězstvím" Marine Le Penové
To ovšem nestačilo. Komentátoři se předháněli v kanalizaci negativních pohledů na vítěze voleb. Macron je prý málem nesvéprávný, bez vlastní invence a programu, trapný eklektik, který jen přebral názory jiných. Jasně, že nebude Francii vládnout on, ale jeho manželka. A nadto všechno mu přízeň voličů nevydrží. Prakticky "skoro všichni" jej volili z nouze a brzy se od něj odkloní. (Vše zaručeně-skutečně-opravdu objektivně viděno podle či dle názoru moudrých televizních věštců)
Á propos, jasnovidci se také vyznamenali několik dnů před druhým kolem prezidentských voleb prognózou v tomto duchu: "Dnes poprvé (HURÁ, KONEČNĚ!!!) spadly panu Macronovi preference pod 60 procent a tento trend se zdá být nezvratný. Přízeň voličů je vrtkavá, pravděpodobně bude dál klesat a výsledek voleb je stále velmi nejistý. Klidně se ještě může stát, že nakonec bude všechno jinak".
Přátelé, tomu snad nelze říci jinak, než fandění na fotbale v Nejdolnějších Kotěhůlkách.
Je to zvláště půvabné ve srovnání s nedávnými komentáři na tomtéž kanálu: Když v zemských volbách (v jedné z německých spolkových zemí) těsně prohrálo uskupení CDU-CSU, tak to byl "strašlivý debakl politiky Angely Merkelové". A když o nějaký měsíc později v jiné spolkové zemi CDU-CSU přesvědčivě vyhrála, naše úžasná televize cudně pomlčela o tom, že by to třeba mohlo být výmluvné vítězství politiky paní A.M.
Taky je VELMI PŮVABNÉ, jak se u nás všeobecně mlčí o rakouském prezidentovi Van der Bellenovi, jakoby snad ani neexistoval. Jenomže ten pán existuje, ba dokonce se nedávno sešel v přátelském duchu se slovenským prezidentem Kiskou. Což je - jak se zdá - téměř zcela mimo rozlišovací schopnost v tomto našem milém domácím světě. To by tak hrálo, aby zpravodajství neprozřetelně uklidnilo naše - tak hezky pravidelně znepokojované - občany nějakou aspoň trochu pozitivní zprávou, že ano.
.......
(Jen pro pořádek připomenu, že žánrem tohoto blogu je hořký sarkazmus. Aby to, prosím vás, někdo náhodou nevzal vážně)
______________________________________________________________________
Jeden dodatek pod čarou je však bohužel třeba učinit. Považoval bych za více než podivné, kdyby se právě ve dnech, kdy svět slaví výročí vítězství nad nacizmem, ocitala naše veřejnoprávní televize byť jen v podezření, že "fandí" takovým kandidátům a politickým směrům, které mají ve svém pozadí krajní nacionalizmus, xenofobii a antisemitizmus, (i když se to tihle adepti moci snaží, tak jako poražená prezidentská kandidátka ve Francii, zamaskovat, klamat voliče populizmem, líbezným národovectvím a předstíráním zájmu o sociální problémy). Je určitě dobře, že právě tyto podstatně nebezpečné politické směry ve volbách nevítězí. Jejich přítomnost a mocenské ambice jsou však také varováním: nesmí se jim v ničem nahrávat a napomáhat.
