Zdánlivě se jedná jen o časovou shodu dvou událostí, ale ve světě, který se globalizuje a je silně protkaný informačními sítěmi, mají různé děje vždy ještě další souvislosti.
Cesta papeže Františka do Číny zatím asi není na obzoru.
Vztahy Vatikánu s Pekingem jsou choulostivé kvůli situaci třicetimilionové komunity čínských katolíků. Což se rozhodně týká i občanských práv, jmenovitě práva na svobodu vyznání.
Papež František chová k Číně velkou úctu, i když zároveň plně vnímá problémy a mluví o potřebě uzdravit minulost. Určitě je zajímavý jeho rozhovor pro Asia Times z 2. února 2016. Zde je výtah uveřejněný na profilu církev.cz: Smíření s vlastní minulostí přináší velkou zralost
(Odkaz na původní rozhovor je zde. Kompletní přepis v angličtině je např. zde. Zaujal mě rovněž jeden z komentářů v italštině).
Z obsahu interview vyzvednu aspoň pár věcí.
- Oslovuje mě úcta a pozitivní pohled. Rozhovor je nejenom možný, je také nutný a je třeba nemít z něj strach.
- Téma usmíření s minulostí je stále aktuální i u nás a v zemích s námi sousedících. Mnohé v Evropě ještě stále není plně dopovězeno a pojmenováno, natož usmířeno. Nejenom z druhé světové války (viz pokusy o návrat k různě zakukleným podobám neonacizmu či krajního nacionalizmu, obnovené snahy o popírání holocaustu, atd.). Stále zůstává velice těžkým i uzdravování z ran, které zůstaly po komunistických režimech.
- Papež vysvětluje, jak vnímá dialog a jaké dimenze má jeho diplomacie. (Jako příklady praktických podob takto vnímané diplomacie připomenu cestu na Kubu a nedávnou návštěvu v Egyptě). Řekl bych proto, že papežova cesta do Číny by nakonec nemusela být zase tak úplně hypotetická.
- Jako silné a důležité vnímám papežovo přesvědčení, že růst vlivu Číny na světové dění v nás nemá primárně vzbuzovat strach. Že opravdu není dobré nechat se ve svém jednání ovlivňovat strachem. (Neuniklo mi přitom, že tento papežův postoj je tu i onde úmyslně dezinterpretován a zneužíván propagandisticky)
Jde totiž o to, jednat rovně a beze strachu, bez poníženosti a servility. V tomto ohledu mám velké rozpaky z chování našich ústavních činitelů vůči současnému čínskému režimu. Za servilitu a divnou "poddajnost" si nás nikdo vážit nebude. Rozhodně ne ten, komu se tak "hladce" poddáváme. Rád naší slabosti využije, ale úctu k nám mít nebude. Bohužel to vypadá, že nás chce věrchuška prodat za mísu šošovice. Vesele se na tom začíná podílet i televizní zpravodajství. Dnes jsem odtamtud zaslechl "kouzelné věty" o tom, že teď je prý důležité - a záleží jen na našem chování - zda budou, či nebudou u nás (doslova!) "chřestit měšcem bohatí čínští investoři". Tak přátelé, to už je k zblití a vážně nevím, jestli mám za takovou primitivní masáž dál platit koncesionářské poplatky!!!
...............................................................................................................................
Na druhou stranu se velmi rád vyhnu úvahám, nakolik reálná by byla návštěva našeho pana prezidenta ve Fatimě. A to i přesto, že podle jednoho biblického citátu "u Boha není nic nemožné".
Taky se v této chvíli nechci rozepisovat o zjeveních, o příběhu tří fatimských dětí a mnoha dalších věcech. Dnes je sté výročí a informací lze myslím najít docela dost. Včetně údajů solidních, bez přílišné idealizace a triumfalizmu, nebo naopak zlomyslného shazování. A tedy, něco o Fatimě a dalších souvslostech až po dnešek snad napíšu někdy brzy. Slibuji, že to bude bez apokalyptického strašení :-)
.........
