Jan Palach v dokumentu režisérky Olgy Sommerové

Hodnota svobody, lidské důstojnosti a života... Pár slov k filmu "Věřím, že více světla potřeba nebude", který byl uveden večer 14. ledna 2020 na ČT2

...
Palachova oběť patří k těm naprosto výlučným, které fascinují ale také děsí. Nelze ji povrchně adorovat a rozhodně ne soudit či zavrhovat. Zaslouží si však v každém případě úctu. A vážné, do důsledků jdoucí tázání. Například historik Petr Blažek má Palachovu oběť jako své životní téma, v něčem podobné desetiletím bádání a publikační činnosti Miloše Doležala ve věci života a mučednické smrti kněze Josefa Toufara.
Jde o činy, které svojí povahou zůstávají ve vědomí národů po staletí. Tak krajní oběť nemůže vnímavého člověka nechat klidným a do určité míry se nelze divit ani těm, kdo o jejím smyslu pochybují. Nesmíme však zapomenout, že šlo o dobu, kdy byla národu lámána páteř, jak okupanty, tak i domácími politiky, kteří zradili.
Jan Palach se ke svému činu odhodlal s velkým vnitřním přesvědčením opodstatněným z pohledu svědomí, víry a filozofického domyšlení věcí až na jejich dřeň... Absolutně přitom neobstojí moralizování o údajné "sebevraždě", protože morální podstatou sebevraždy je odvržení Božího daru, jímž život je. Zatímco sebevraždou určitě není velkodušné obětování vlastního života pro hodnotu mnohem vyšší, například pro záchranu vlastního národa a jeho svobody. (Byť se jedná o oběť způsobem provedení tak strašnou a zcela nehodnou lehkomyslného následování). Svoboda - a snaha zabránit umírání duše národa - je tím, kvůli čemu stojí zato položit život.
"?Byla to láska k naší vlasti, touha po její svobodě, byl to úmysl vyburcovat její mravní síly", napsal v roce 1969 z exilu kardinál Beran o Palachově oběti

...

"Záběry z pozdějšího Palachova týdne v lednu 1989, při němž se lidé opakovaně demonstrující na Václavském náměstí nechali bít policajty a estébáky, podtrhují, že někdejší tragický čin nezapadl. Záběr na papírové srdce mezi svíčkami pod sochou svatého Václava to ilustruje ještě jednoznačněji: Odpusť nám, Jane, že nám to trvalo dvacet let!" (zdroj citace zde)

...

Režisérka Olga Sommerová vytvořila film ve spolupráci s historikem Petrem Blažkem, díky jehož bádání se podařilo přinést řadu nových poznatků a osobních svědectví od lidí z blízkosti Jana Palacha, výpovědí o motivech, o tehdejší době a jejích událostech.
Už nyní, po prvním zhlédnutí filmu lze konstatovat. že se jedná o silný, v mnoha aspektech velice hodnotný a zdařilý počin. Poděkování a úcta náleží jak paní režisérce, tak celému tvůrčímu týmu, jakož i svědkům doby, kteří ve filmu promlouvají.

___________________________________________________________________

Film Olgy Sommerové je k zhlédnutí zde:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12225032388-verim-ze-vice-svetla-potreba-nebude/

"Jan Palach dal svou obětí na vědomí, že si svého národa váží víc než svého života. Dokumentární film přináší nejen další a nový pohled na něho, ale přináší i novou výzvu dnešní generaci."
Jsem přesvědčen, že právě o tu novou výzvu jde.  Přímých pamětníků bude ubývat, ale zásadní dilema a zpytování ohledně hodnot, pro něž stojí zato žít a přinášet oběti, v dramatických časech někdy i položit život, zde zůstává. Základní hodnoty se v ničem nemění ani po půlstoletí. Zůstávají zde i pro lidi dnešní doby.

__________________________________________________________
Dodatek pod čarou:
"Zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít". Autorský dokument Milana Peera o smrti Jana Palacha a společenské rezignaci. K zhlédnutí zde:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10179604110-ticho

...

...