Pojednání o nebi a ptactvu nebeském

Deník karanténovitý, optimistický, čínskému moru vzdorující. Převážně v obrazech, ale nejenom. (Zastavení tuším už padesáté, i když číslovky a kupecké počty nejsou až tak důležité)

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

"Čížku, ptáčku,
zeleného peří
zpívej, jásej,
milý můj k nám běží,
Ať mu hraje
všecka muzika"
(z české lidové písně, snad původem renesanční)

...

...

...

...

Jsme stále ve velikonočním období, které je zprávou, že smrt nemá poslední slovo. Tak jako neměly a nemají poslední slovo smrťácké režimy: ani nacistický, ani komunistický  Poslední slovo nebude mít ani čínský mor. Vždy má navrch život.
Příkladem zmrtvýchvstání je objev ztraceného sešitu básníka Jana Zahradníčka v archivu leopoldovské věznice. Verše v něm zapsané představují literární poklad. Mnohé z nich Jan Zahradníček ještě stačil doma po návratu z komunistického kriminálu popaměti zrekonstruovat a dát jim definitivní podobu, ale jsou zde i básně, které mohly zůstat navždy ztracené. Zvláštní je také, že v Leopoldově Zahradníčkovi dovolili vést si sešit, ale nakonec mu ho zabavili a nesměl si své texty odnést domů. Pro komunisty naprosto typická neúcta k člověku a k duševnímu vlastnictví.

...

...

USMĚJ SE JEŠTĚ

"Čím dál bělostnější oblaka letní
plula k vašim oknům .
Vítr míchal vůni jasmínů s vůní jahod. 
Nevím - týž vítr se pohnul v nočním listí,
aby m i připomenu l dech tvéh o spánku .
Viděl jsem tě dětmi ověšenou .
Co vidím teď?
Osiřelo u ruku tvou levou.
Osiřelo u ruku tvou pravou.
Hlavu skloněnou
větev nalomenou.
Z tvých očí padaly slzy
s dešti toho léta do prachu cest,
po nichž odešly nám tiše jak rosa se z listí ztrácí,
jak usíná vítr ve větvích
dušičky družičky podob a tvá a má .
Viděl jsem smrt a byla to sestra života neztenčeného,
viděl jsem život a byl to bratr prostého srdce tvého."

(Jan Zahradníček, z vězeňského deníku)

...

...

...

Křehký je život ptáčete,
vždyť stačí jedna bouře
a divý závan větru
Křehký je život člověka, vždyť stačí lusknutí prstů tyrana
A přeci
Jsou ptáci obrazem nekončící živosti a naděje
A přeci je člověk
obrazem cesty k nekončící radosti.
(MT) 

....

....

"Abychom milovali život i uprostřed paradoxu smrti"
(slova papeže Františka z rána 7. května 2020 podivuhodně korespondují se závěrem výše citované básně Jana Zahradníčka)

...

...

...