''Žáku! Je škoda, že jste člověk!''

Zachycení několika fragmentů o životě PhDr.h.c. Pavla Žáka, vězně komunistického režimu. Jeden z mnoha, mnoha osudů lidí krutě perzekvovaných. Ale určitě osud hodný opakovaného připomenutí

.......

Podle vlastního vyprávění byl Pavel Žák nejdříve držen na Borech. Ve vězení se také potkal s Václavem Renčem, učil se nazpaměť jeho básně na téma loretánských litanií a za cenu velkého rizika je také přepisoval. Po propuštění si odnesl domů uloženou v paměti celou sbírku Renčových básní. Komentoval to tak, že si paměť záměrně cvičil, aby si udržel pevného ducha. 
Byl několikrát při přepisování přistižen a byl za to tvrdě trestán. Jeden z trestů mu zlomyslně odložili na později, aby si musel dlouhou korekci odpykat v době vánočních svátků. Venku byl mráz mínus dvacet, cela měla rozbité okno, uvnitř bylo kolem mínus šesti, a tak přežil hlavně díky tomu, že neustále chodil. Přitom měl příděl jen tři krajíce chleba na den a trochu vody, to bylo všechno. Sám o tom později řekl, že si udělal odhad velikosti cely a počítal, kolikrát ji prošel tam a zpět, aby zaměstnal mysl a udržel si vůli. Odhadem mu prý vyšlo, že za deset dnů nachodil kolem šesti set kilometrů. 
Také přepisoval misál a zároveň se ho učil zpaměti. Šlo o velkou pomoc pro povzbuzení spoluvězňů. Když byl jednou při přepisování části misálu dopaden jistým zvláště zákeřným bachařem, byl podroben těžkému výslechu a velitel věznice na něj řval: "Žáku, je škoda, že jste člověk!"
Jeden ze spoluvězňů byl držen na samotce bez jídla. P.Ž. se pokusil přinést mu svůj vlastní chléb, byl dopaden a předveden k veliteli věznice. Výslech začal větou: "Táááák, co jste nám to tady zase prováděl?" Odpověď zněla: "Můj spoluvězeň trpěl hlady. Co Vy byste udělal na mém místě?" Velitel se prý zarazil a nakonec Pavla Žáka nechal bez potrestání.

Když přijela za ním na návštěvu vězení jeho matka, bachaři jí řekli: "Ale to jste svého syna špatně vychovala, s takovou se vám domu nevrátí, s tím nepočítejte, nikdy se nevrátí!"

Oznámení o úmrtí otce se k němu vůbec nedostalo, dozvěděl se to až po dlouhé době, při jedné ze zřídkavých návštěv maminky. Režim návštěvám nepřál a povoloval je málokdy. Maximálně jednou za půlrok a to ještě bachaři návštěvy různě komplikovali, prováděli s lidmi brutální "žerty" a povolenou půlhodinu návštěvy svévolně zkracovali. I to bylo součástí úmyslného psychického týrání vězňů a jejich příbuzných.
Jednou se prý Pavlu Žákovi nějak podařilo, že se jeden list z přepisu Renčových loretánských litanií dostal ven z vězení a byl doručen jeho matce. Bylo to pro ni velkou posilou.

Po Borech byl Pavel Žák dle svého vyprávění také například v Leopoldově a v Jáchymově. 
Dodatek k původnímu textu: - citace upřesňujícího zdroje: "Po vynesení rozsudku byl vězněn nejprve ve věznici na Borech, později byl převezen do nápravně pracovního tábora Vykmanov I. na Jáchymovsku. Později byl ještě vězněn na Pankráci a v Leopoldově, velká amnestie v květnu 1960 jej pak zastihla znovu na Jáchymovsku v táboře Rovnost."
Zdroj: https://www.ustrcr.cz/uvod/vzdelavaci-projekt-pamet-a-dejiny-totalitnich-rezimu/pametnici-protikomunistickeho-odboje-a-odporu/pavel-zak/
 
V roce 1956, během událostí v Maďarsku vězňům v Leopoldově hrozilo, že budou jednoduše zlikvidováni podle stalinských metod, ale naštěstí k tomu nakonec nedošlo. Z Leopoldova putoval znovu na Jáchymovsko, a to do tábora Rovnost, kde se podle všeho těžil uran až do roku 1961.
V Jáchymově se podle vyprávění Pavla Žáka stalo, že když velení tábora převzalo zvláštní oddělení ministerstva vnitra, tzv. útvar Jestřáb, nový velitel nechal vězně nastoupit a řekl jim, že jsou tam od toho, aby všichni pochcípali (!)
Amnestie r. 1960 zastihla Pavla Žáka v jáchymovském lágru Rovnost. Nebyl však plně amnestován, byl propuštěn na podmínku s trváním deseti let, čehož StB zneužívala a pravidelně jej zvala k výslechům. Výslechy byly natolik brutální, že způsobily panu Žákovi vážné zdravotní potíže. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pavel Žák (1928-2014) byl vyloučen ze studia na vysoké škole v roce 1948, pak byl zatčen v roce 1949 a odsouzen pro údajnou vlastizradu na 16 let. Soudní verdikt byl se vší možnou zlovolností a zvráceností vyřčen v den 17. listopadu! Propuštění se dočkal v roce 1960 a amnestie v roce 1990.
Vyznamenání:
"V roce 2000 Pavlu Žákovi udělil arcibiskup Jan Graubner Medaili svatého Jana Sarkandra. V roce 2002 udělilo pamětníkovi město Strážnice čestné občanství. V roce 2008 obdržel Pavel Žák vysoké státní vyznamenání – medaili Karla Kramáře. V roce 2009 prezident republiky propůjčil Pavlu Žákovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za zásluhy o rozvoj humanity a lidská práva." (cit.: http://www.pametnaroda.cz/story/zak-pavel-1928-3014) 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Domnívám se, že Pavel Žák přežil kruté podmínky svého věznění jen díky velké síle ducha. To mě na příběhu nejvýrazněji zaujalo. Právě to může být inspirací i pro nás, v dnešní době. Člověka nedělají člověkem materiální podmínky, člověka dělá člověkem duch, který ho oživuje. (V podstatě totéž mi kdysi dávno řekl člověk, který přežil nacistický koncentrák: "Podmínky byly tak strašné, že - viděno racionálně - nebylo možné přežít. A přesto jsme přežili") 
Tam také spočívá důvod někdejšího řvaní velitele věznice: "Žáku, je škoda, že jste člověk!". Věznitel cítil, že krutými podmínkami, ani krutým zacházením nezlomí lidskou bytost, která má sílu ducha.
Kdepak, není to škoda, je to Boží zázrak, že je člověk skutečně člověkem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroje:
Vysílání Tv NOE, rozhovor s Pavlem Žákem v pořadu Pro Vita Mundi (http://www.tvnoe.cz/porad/pro-vita-mundi-phdrhc-pavel-zak-137-dil) 
http://www.pametnaroda.cz/story/zak-pavel-1928-3014
https://muzeum-straznice.webnode.cz/clanky-z-historie/za-pavlem-zakem/

.......

.......