Julius Pelikán - O téměř zapomenutém sochaři
......
Inspirovalo mě náhodné prosincové zastavení u pomníku v Senici na Hané...
Sochař Julius Pelikán (1887-1969) patří k zvláštní generaci nedávných dějin naší země. Je to také generace mých prarodičů. Lidé, kteří se narodili ještě za habsburské monarchie a pak byli po celý život jako na rozbouřením moři, uprostřed překotných změn probíhajících ve 20. století. Mnozí narukovali do první světové války, zažili první republiku, Mnichov, nacistickou okupaci a protektorát, osvobození v roce 1945, komunistický puč v roce 1948, padesátá léta a někteří třeba ještě i ruskou okupaci v roce 1968. Julius Pelikán také zažil na vlastní kůži nacistickou krutost, která tragicky poznamenala jeho rodinu. Byl vězněn, jak on tak jeho blízcí. Manželka Božena Pelikánová, roz. Sternová, byla deportována do koncentračního tábora, odkud se už nevrátila.
V mnohém ohledu se zdá, že Julius Pelikán měl nejšťastnější životní a tvůrčí období za první republiky. Zajímavě o tom píše například umělecký historik Pavel Zatloukal. (Jeho text najdete zde).
Umělecké tvorbě Julia Pelikána, jejímu objevování a rehabilitaci se věnovala Renata Skřebská. (Odkaz např. zde).
Julius Pelikán vystudoval sochařství v Praze u profesora J. V. Myslbeka (v období 1910-1913) a potom se natrvalo usadil v Olomouci. V roce 1915 narukoval do armády, ale nešel na frontu, byl díky svému vzdělání a odborným schopnostem zařazen do služby v oddělení, které se věnovalo opravám památek. Stal se významným tvůrcem skulptur pomníkového typu na Střední Moravě. V jeho tvorbě se zajímavě spojuje inspirace místním barokním sochařstvím a vynikající umělecké školení získané u profesora Myslbeka. Renata Skřebská také poukazuje na ovlivnění tvorbou Mikoláše Alše, například v typech slovanských reků.
Na "zapomnění" Julia Pelikána a jeho tvorby se podílela určitě i doba normalizace, zejména skutečnost, že syn, Jiří Pelikán zůstal v roce 1969 v zahraničí a odmítl se vrátit do Československa. Stal se pak významnou exilovou osobností. Mimochodem stejný rok 1969 byl také rokem úmrtí Julia Pelikána
(Životní osudy Jiřího Pelikána však už nejsou tématem mého blogu. Jen poznamenám, že byl velice ovlivněn tragickou dobou vlády nacizmu, kdy byl ve věku 18 let zatčen a vězněm gestapem a poté se až do konce války ukrýval).
Kompozice byla v roce 1948 doplněna o poctu obětem 2. světové války. Dokládá to odlišné měřítko dvou postav ve spodní části a malinko jiný styl jejich ztvárnění. Mám silný pocit, že v postavě vlevo autor zhmotnil vzpomínku na tragedii své vlastní rodiny. Na manželku, která zahynula v koncentračním táboře.
Pomník padlým v Senici na Hané se nalézá na návsi, nedaleko kostela svaté Máří Magdaleny. A opodál, opačným směrem, stojí barokní socha Ecce Homo. Zajímavé je že má vzdáleně podobný postoj a pozici rukou jako rek z Pelikánova pomníku.
Obsahové poselství zde vyobrazených soch na mne působí jako symbol osudů generace lidí, kteří zažili dvě světové války a byli také přímo zasaženi dvěma nelidskými totalitami, nacizmem a komunizmem.
.......
Marek Trizuljak
Květen s náladou klidu, pokoje, míru...
A občas možná i dramatičtějších nálad v krajině. Pokoj ve vlastním nitru, to je věc složitější, ale vždy stojí zato
Marek Trizuljak
K „zázračnému“ tématu o chcimírovství a chciválcích
Oba novotvary: chcimír a chciválek jsou geniálním produktem našeho vždy kreativního nakládání s rodným jazykem. Navrhuji nebrat je vůbec jako hanlivé nálepky, ale spíše jako folklór: milé a humorné ozvláštnění konverzace.
Marek Trizuljak
Ptactvo nebeské, vždy obdivu hodné
Samo téma je natolik krásné a obsažné, že několik fotografických cvaknutí je zdaleka nemůže obsáhnout.
Marek Trizuljak
Odhalitel zrádců je věrným soudruhem do té doby, než je sám jako zrádce a škůdce odhalen
Odhalitelské perpetuum mobile nádherně fungující v kolébce světaspásného hnutí, která se vzdor předstírání, že prý je dnes čímsi úplně jiným, více než sto let věrně drží osvědčených historických zvyků.
Marek Trizuljak
Je dobry, gdeš só nekde věce eště stále takovy jak majó bet
Fotoblog s humornou nadsázkou. První Avenue ve vesničce naší střediskové (správněji řečeno První Eveňjů) je neuvěřitelnou scénou pro obveselení občanů, různé výstřelky a taškařice.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Stavební pozemek, 1270 m2, Kobylice u Hradce Králové
Kobylice, okres Hradec Králové
3 890 000 Kč
- Počet článků 1010
- Celková karma 24,21
- Průměrná čtenost 1183x