Popelec, postní období

Skromnost, sebezápor, střídmost, sebekázeň, obětavost, askeze, půst, vděčnost, pokora před vyšším řádem bytí a pokora ve vztahu k lidem kolem sebe... Jako bychom dnes v Evropě o těchto hodnotách téměř ani nechtěli slyšet. 

A přitom ochota matky (či lépe obou rodičů) odříci si něco ve prospěch vlastních dětí, pro jejich dobro, je věcí naprosto normální a spontánní. Rodiny, v nichž funguje tento základní princip, jsou viditelným místem radosti. 

Asketický život v ústraní měl a má v různých dobách a kulturách velkou hodnotu, těší se úctě a stále má v sobě něco fascinujícího. Alexandrijský biskup Athanasios napsal kolem roku 357. knihu Život svatého Antonína poustevníka egyptského, která se stala pro danou dobu opravdovým "bestselerem" a během krátké doby se dostala do různých koutů římské říše.

Určitý druh askeze v podobě radikálních diet se opakovaně vrací do módy. Ale pozor na záměnu smyslu: "Copak žiju proto, abych jedl zdravě?"

"Popeleční středa?" halekal na mne včera vesele jeden přítel, "Vždyť my pořád sypeme kýble popele na hlavy jiných, jen na tu svoji si nechceme nasypat ani špetku!"

Lidé v bohatých zemích mají často prázdné, znuděné tváře. Provozujeme tisícero způsobů kratochvíle, a stal se z toho obrovský průmysl, ale radost má úplně jiné kořeny. 

Půst může mít souvislost s odpuštěním. Jde o obnovu ryzosti ve vztazích.
Vzpomněl jsem si na Jana Jílka, který zde působil na blogu. Jaká byla jeho finální plavba k přístavu... Nedlouho před odchodem napsal či zavolal několika lidem nebo se s nimi i osobně setkal a požádal je o odpuštění za spory, které s nimi vedl a za příkrá slova. Zde je jeho poslední blog z 20. června 2019, v jehož závěru o tom mluví:
"Problém je jen v tom, že jsem brzy unavený. Musím hodně odpočívat. A taky potřebuji se věnovat svým věcem, jako jsou imaginační techniky, dávám si do pořádku vztahy.
Jak jsem si tak rozjímal, přišel jsem na to, že je dobré najít, vyhledat lidi, kterým jsem v životě ublížil a odprosit je a požádat za odpuštění. Měl jsem štěstí, zatím každý, koho jsem oslovil, reagoval pozitivně a některá ta setkání, i když jen telefonicky, byla hodně dojemná.
Přišel jsem na fakt, že aby člověk uměl odpustit, musí napřed umět o odpuštění poprosit a pak se naučí odpouštět, a tím pádem najednou zjistí, že žije v míru se sebou a s druhými. Budu končit. I tak krátký text mi bere dost energie. Jo jo."
https://janjilek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=718110

...

Radost pramení z dobrých vztahů. Askeze nebo půst se nemá na člověku poznat podle zachmuřené či - nedej Bůh! - mravokárné tváře. Naopak: skutečným cvičením v sebezáporu, skutečným postem je laskavé, vlídné, milosrdné chování... 

...

...
(Autorem všech vyobrazení v textu je MT)

_____________________________________________________________________
Nedá mi to a přidám pod čarou vzpomínku na kněze, teologa Oto Mádra, jenž byl dlouhá léta vězněm komunizmu. Dnes je deváté výročí jeho úmrtí (zemřel 27. února 2011) Měl jsem to obrovské a nezasloužené štěstí, že jsem se s ním jednu dobu poměrně pravidelně potkával. Myslím, že Oto Mádr byl velmi živým, konzistentním svědkem hodnot a vlastností, o nichž, zde dnes kostrbatě píšu..

...

...