Co nejdůležitějšího odhalil čínský virus - Deník z karantény, den dvacátý

Co virus odhalil, je skutečnost, že ty všelijaké sebestředné "despoty" nepotřebujeme. Přežijeme bez nich. Oni všichni jednou zmizí, někdo dříve, jiný později.

...

Zatajování, tutlání, mlžení. Perzekuce a dokonce i zmizení lidí, kteří upozorňovali na vážnou hrozbu nově se objevivšího viru. Zdá se, že komunistické despocii šlo více o to, aby si uchránila svoji moc, než o životy vlastních obyvatel. Jednou to všechno vyjde najevo. 
....

...
Ale tím dost k despotům, nemá cenu se jimi více zabývat, oni za to nestojí. Jejich pomyslná "moc" končí okamžikem, kdy jim přestaneme přikládat význam, který ve skutečnosti ani nemají. Příznačným symbolem je Koněvova socha. Odložit z veřejného prostranství, stačí, tečka.

...

......

...

"Naoko na tom není nic nového ani neslýchaného, jak čas jde
a havrani loňska krákají také z příštích let.
Sedím u stolu, zatímco město se přimáčklo
na mé okno a všichni mrtví mi hledí přes rameno
jak dopisuji svoji báseň,
jejíž konec už dávno znají.
Ale já vstávám
nedokončený jak báseň tato
procházím lednovou ulicí dýchaje v mokrém vzduchu
první příslib
vzdálené předzvěsti jara
dýchaje syrovou vlhkost vzdáleného a blízkého osudu
který sám připravuji
drobným postrkováním celého města
a také slunce a hvězd.
Který sám připravuji s každou smrtí, s každým narozením
v ponížení nesmírném
vstříc příchodu sláva velikého Boha..."

(Jan Zahradníček, Rouška Veroničina, část)

...

...

"A byla téměř dívkou v závoji,
průzračně jarním, přišla plná jasu
za souznějící slasti strun a hlasu,
že si v mém sluchu lůžko přistrojí
A snila ve mně. A s ní právě tak
snily milé koruny i kmeny,
zasněné dálky, pažit omámený
i každý údiv, který zpil můj hlas
Snila svět, Bože, kterýž pěješ nám,
jak stvořils ji, že nebylo v ní žádné
touhy bdít. Pohleď, povstala a sní
Kde má svou smrt? Ó zdali dobásní
tvůj duch ten motiv, dokud zpěvem vládne?
Dívenka téměř... Uniká mi. Kam?"
(Rainer Maria Rilke, Sonety Orfeovi II.)

...

...

Blíží se Velikonoce, bude končit obvyklé předvelikonoční postní období. Ale zdá se, že zvláštní, v něčem těžký a v něčem nadějný "půst" bude ještě nějakou dobu pokračovat. Je to doba zrání.
Giovanni Battista Pergolesi - Stabat Mater

...

...