Velmi půvabné, nevídané a neslýchané odbory se množí jako houby po dešti. Státe, ty musíš šetřit, ale JÁ šetřit nebudu! Naval prachy, jinak tě rozvrátíme! I kdyby to tu zítra mělo zkrachovat.
...
Je nejvyšší čas, aby začal stávkovat například majitel agropotravinářského holdingu. Samozřejmě za to, aby jeho zaměstnanci dostávali vyšší platy.
Ale když už je taková krásná poptávka po stávkování, pak by řadoví odboráři mohli začít stávkovat proti svým příliš blahobytně vyhlížejícím a rozmařile se oblékajícím bossům. Nezačneme stávkovat, dokud se s tím svým štvaním nespakujete!
Vrcholem nádhery bylo zázračné zjevení rudě ošálených odborových předáků v televizi. Vzpomněl jsem si na dávný vtip, jak se soudruzi v Košicích rozjeli na periferní sídliště přemlouvat tamní obyvatele k účasti na prvomájovém průvodu. Ochota tam věru velká nebyla, a tak agitátoři slíbili, že každému dají nový kabát a šál. Účastníci pak v průvodu nesli transparent: "Ďakujeme komunistickej strane, ktorá nás ošálila aj okabátila!"
...
Taky zima by mohla stávkovat. Že zkrátka nepřijde, dokud jí podzim nenasype dost lupenů
...
My bychom naopak mohli všichni stávkovat právě proti zimě. Třeba, aby nepřišla...
...
Ale vážně:
Pravidelně a důkladně sleduji dění. Nezpochybňuji zásadu, že různé problémy je třeba věcně a pravdivě řešit a tedy o nich i pravdivě mluvit, (což hlavně znamená držet se fakt a ne všelijakých fám).
Za sebe se však chci držet další důležité zásady. Že ve společnosti - zvláště v těžkých dobách a my skutečně žijeme v nesnadné době vinou války vedené proti našemu světu a našim hodnotám - je třeba posilovat étos soudržnosti. Hledání sounáležitosti: co nás spojuje a na čem lze stavět. A umět, zejména v těžkých dobách, také něco obětovat z vlastních údajně "nezadatelných práv a požadavků". Umět se semknout. Což musí jít zdola, od občanů, ze svobodného přesvědčení. My jsme stát a stát je takový, jací jsme my, každý z nás. Například snaha o ozdravění státních financí (a vše, co s tím souvisí) je věcí nás všech. Musíme přibrzdit.
Jinak to nejde. Velká Británie se za druhé světové války ubránila nacistickému náporu právě díky silnému étosu občanské soudržnosti a obětavosti. Jistě, ani Británie tehdy nebyla ideální. A podobné platí dodnes: Žádná společnost není ideální. A žádný stát není kouzelnou pokladničkou, odkud lze donekonečna brát.
...
...
...
...
Snad ještě příroda a krajina se dosud zdá být nekonečným zdrojem hodnot a krás. Ale i ve vztahu k ní potřebujeme hlubší soudržnost a střídmost...
...
...
