Častějším problémem bývá nerespektování principu národního státu. Kdyby ti národní socialisté respektovali hranice Československa, Polska či Francie, těžko mohlo dojít k válce. Stejně tak Balkán - Češi a Slováci si své nacionalismy dokázali vyřešit mírovou cestou prostě proto, že Češi dokázali respektovat Slováky jako národ a přiznat mu stejné právo na existenci jako sobě.

Samozřejmě, nacionalismus z kloubů vymknutý a šílící, útočící jako zvíře zahnané do kouta na vše odlišné, ten špatný je. Ovšem dávat mu za vinu všechno zlo světa, to pouze probouzí jiného démona, stejně ničivého - internacionalismus.

A hlavně je potřeba nenazývat vlastence nacionalisty jenom proto, že chtějí zachovat národní stát a vnímají národ jako určitou (nikoli všemu ostatnímu nadřazenou) hodnotu. Jinak se potom může snadno stát, že bude těžké jedny od druhých odlišit (jak se možná děje nyní).

Platí základní poučka - jakmile kdokoli přijme svojí hodnotu jako absolutně nadřazenou všem ostatním hodnotám, plyne z toho nebezpečí. Lhostejno, zda jde o nacionalismus či internacionalismus, komunismus či anarchokapitalismus (byť ti, to nutno uznat, zatím neudělali nic horšího než trapné vyvěšování trenek) nebo třeba europeismus či fundamentálnější větve islámu.

Díky, v mnohém s Vámi souhlasím. Ani příliš nadřazený "eurooptimizmus" či stejně tak zbytnělý "europesimizmus" není správně.

Démon komunistického internacionalizmu se myslím zdiskreditoval už dávno.

Ještě, abych upřesnil - určitá míra neagresivního nacionalizmu (pokud ve spojení těch dvou slov není protimluv) by mi možná nevadila. V každém případě by bylo potřebné podívat se na proces vzniku nacionalizmu, na jeho kořeny, filozofické zázemí, atd. A na jeho konkrétní projevy v 19. století. Bohatá literatura a zdroje ke studiu by se určitě našly. Ne, že bych to měl načtené do hloubky, to vůbec ne, ale domnívám se, že také v 19. století existovaly velmi podstatné rozdíly mezi nacionalizmem a vlastenectvím. A to i přesto, že v povědomí lidí té doby mohly oba rozdílné přístupy splývat. Určitě není snadné oddělit od sebe např. italské vlastenectví a nacionalizmus 19. století. Schválně uvádím příklad odjinud, protože tak se snad mohu na věc podívat trochu z odstupu. Snad, snad...

Váš článek by se jistě líbil zejména těmto osobám:

Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Josef Kajetán Tyl, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Václav Thám, Karel Jaromír Erben, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl, František Martin Pelcl, Magdalena Dobromila Rettigová, František Palacký, Karel Ignác Thám....

Tak jsem protúroval vzpomínky na učivo ze střední školy a možná by šlo ještě pár jmen přidat...

Nicméně, mnozí z těch lidí ovládali více jazyků a měli velký vzdělanostní záběr. Na rozdíl od mnoha dnešních "vlastenců".

Karel Ignác Thám znal kromě češtiny i francouzštinu a němčinu natolik dobře, že mohl všechny tři tyto jazyky vyučovat.

František Palacký, jehož osobitá interpretace českých dějin má bezpochyby svá úskalí, měl cennou a dobrou zásadu. Cituji volně zpaměti, možná nepřesně, ale smysl je zachován: "Abych mohl druhé přesvědčit, musím o dějinách vědět více, než oni".

Nacionalizmus je jako oheň, dobrý sluha, ale zlý pán.

O tom nejsem tak úplně přesvědčen. Většina "izmů" - myslím zejména ty ideologické - působí jako velmi zlý pán. A když sluha, tak bohužel sluha k nejhorším špatnostem lidské historie. A když oheň, tak bohužel oheň paličský. (Viz např. rasizmus, nacizmus, komunizmus, fanatizmus, náboženský fundamentalizmus atd.)

Jsou však jiné, zásadně odlišné postoje, například vlastenectví, o němž si nepamatuji, že by někdy bylo zlým pánem. Ale obecně, žádný extremizmus nikdy nic dobrého nepřinesl.

Pozor, bavíme se o ideologických extremizmech, jimiž bývá smýkáno s vědomím lidí.

Je třeba od tohoto hovoru důsledně oddělit terminologii z oblasti kultury a umění, kde se pojmy s koncovou "izmus" - impresionizmus, realizmus, symbolizmus, atd. používají k pojmenování stylů a směrů v tvorbě.

V obecné rovině s vámi souhlasím. Kdyby ovšem v podtextu nevystrkoval růžky manipulativní a sebevražedný faktor "vzdejme-se sobectví-a-zachraňme-Afriku"...

Je přímo "neuvěřitelné", co dokážete v textu "vytušit"

Nevím, zda nebude zbytečné přesvědčovat Vás, že nic takového, jako "zachraňování Arfiky" jsem neměl na mysli ani náhodou.

Každá bigotní víra je nosičem zla. Těch -izmu je více.

Ano, těch "izmů" je více. Souhlasím. Každá doba má své "izmy". Některé působí trochu nenápadně, jiné jsou více vidět. Nacionalizmus (také v mírnějších podobách "národního sobectví") však dnes patří mezi největší ohrožení svobodného demokratického světa.

Marku, karma. Zejména Váš poslední odstavec by měl být tučně na titulní straně po dlouhý čas.

Moc díky za odezvu, Tomáši