« Le Comité central du Parti communiste réunionnais exprime son inquiétude devant l’entrée des forces armées de certains pays socialistes en Tchécoslovaquie et désapprouve une telle action.

Il est évident qu’à l’occasion du développement de la situation dans ce pays, certains éléments anti-socialistes ont manifesté une grande activité et que les impérialistes pouvaient espérer les utiliser dans leur intérêt. (...)

Certes, chaque Parti communiste est comptable de sa politique et des conséquences de celle-ci pour les intérêts généraux du socialisme, devant sa classe ouvrière et son peuple, devant les autres partis communistes, devant la classe ouvrière internationale et devant les autres peuples.

Cela était vrai pour le Parti communiste de Tchécoslovaquie, mais cela est vrai pour tous les partis communistes, sans exception, du mouvement communiste international.

Et l’initiative de certains pays socialistes, de tenter de régler, suivant leur point de vue, par l’entrée de leur troupe les problèmes posés par l’évolution de la situation en Tchécoslovaquie constitue une tragique erreur dont les conséquences immédiates et plus lointaines risquent d’être considérables pour tous les Partis communistes et pour tout le mouvement communiste international.

Cela renforce les courants anti-communistes et donne des arguments à la propagande impérialiste. (...)

Au nom du respect de la souveraineté et de l’égalité de tous les Partis communistes, et de la non-ingérence dans les affaires intérieures de chaque parti, ce sont ces principes mêmes qui sont violés (...) »

Merci beaucoup pour cette information.

On August 20, 1968, the Soviet Union led Warsaw Pact troops in an invasion of Czechoslovakia to crack down on reformist trends in Prague. Although the Soviet Union’s action successfully halted the pace of reform in Czechoslovakia, it had unintended consequences for the unity of the communist bloc.

Soviet leaders were concerned over these recent developments in Czechoslovakia. Recalling the 1956 uprising in Hungary, leaders in Moscow worried that if Czechoslovakia carried reforms too far, other satellite states in Eastern Europemight follow, leading to a widespread rebellion against Moscow’s leadership of the Eastern Bloc. There was also a danger that the Soviet Republics in the East, such as the Ukraine, Lithuania, Latvia, and Estonia might make their own demands for more liberal policies. After much debate, the Communist Party leadership in Moscow decided to intervene to establish a more conservative and pro-Soviet government in Prague.

Kdyby byl přijat Rapackého návrh z r.. ́1967 na současné rozpuštění NATO, který tehdy cvičilo invazi na Východ horem dolem, tak by neměl tu invazi kdo provést.

On this day, Hitler’s forces invade and occupy Czechoslovakia–a nation sacrificed on the altar of the Munich Pact, which was a vain attempt to prevent Germany’s imperial aims.

On September 30, 1938, Adolf Hitler, Benito Mussolini, French Premier Edouard Daladier, and British Prime Minister Neville Chamberlain signed the Munich Pact, which sealed the fate of Czechoslovakia, virtually handing it over to Germany in the name of peace. Although the agreement was to give into Hitler’s hands only the Sudentenland, that part of Czechoslovakia where 3 million ethnic Germans lived, it also handed over to the Nazi war machine 66 percent of Czechoslovakia’s coal, 70 percent of its iron and steel, and 70 percent of its electrical power. Without those resources, the Czech nation was left vulnerable to complete German domination.

Neměli bychom demonstrovat před žádnou ambasádou, kvůli historickým příkořím. Co bylo, bylo a šlůs. Důležitá je přítomnost a budoucnost.

Já bych tedy německou okupaci nebagatelizovala...

To Vám věřím, prosím, nebagatelizujte, nebagatelizujte, nebagatelizujte. Už se těším na Vaše blogy o německé okupaci.

Pane Hermánek, mate toho p.Kacířa na špagatěTo je jedno co vybleptnete hned máte + od špagátku

"Ale sú aj tací, že ti závidijú, dyž máš na svém pohřebě pěkné počasí."

Nas Rusove jenom osvobodili. A moznou ztratu vsech svobod ci zivotu v pripade vitezstvi Nemcu jsme zaplatili ztratou jen nekterych svobod ci zivotem nekolika lidi. Ve vetsine odsouzenych k smrti prislusniky vlastniho naroda. Tak uz to ale chodi, kdyz si lide nedokazi uhajit sve svobody sami a jen o nich po boji teoretizuji a shazuji vsechnu vinu na druhe. V tomto pripade na Rusko.

Dodatecne chvalim clanek jako zdroj hodnotnych a zajimavych prispevku.

Ono je to o penězích, přátelství s Německem se vyplatí, přátelství s Ruskem nikoliv. Jak prosté, milý Marku.

Proc tedy boj firem a podnikatelu o rusky trh? Proc je asi prezident Zeman tlumicem hloupych ceskych vasni, kterym nepropadaji nemecke firmy? A ze Rusove Nemcum dali v druhe valce co proto.

Rusové se za okupaci v 1968 omluvili a to několikrát. A to i Putin v roce 2006, když byl v Praze s tím, že Rusko nese svůj díl zodpovědnosti.

Problém je v něčem jiném a to ve vnímání historie. Zatímco v naší kultuře děláme skoky ode zdi ke zdi, pokaždé, když se změní politické klima, tak v ruském, ale ukrajinském vnímání je historie součástí národní identity, a je jedno, za byla špatná anebo dobrá. Proto můžete vidět v ruských městech pohromadě sochy, Lenina, cara Mikuláše a třeba i admirála Kolčaka a o kus dál pomník Džerdžinského. Rusové nevnímají historii jako špatnou anebo dobrou, ale co jim přinesla, jak dějinné události pomohly Rusku. Vemte si jen Ivana Hrozného. Despota, uzurpátor, vrah, a přesto je to člověk, který pozdvihl Rusko. Podmanil si Tatary a dal Rusku mocenskou velikost. Nemůžeme po Rusech chtít, aby vnímali svět a události naším pohledem. Co je z našeho pohledu špatné, je pro Rusko dobré, je to dobré pro Přesvatou matku Rus. A od toho se odvíjí i ruské vnímání dějin.

Moc dobře řečeno. Jenom rychlokvašky, jako Američané nebo my, strhávají sochy, které jim zrovna nevoní nebo ty, které si nějací aktivisté nepřejí.

Třeba v Charlottenburgu. Nedávno bylo roční výročí těch kraválů.