Krásně řečeno, Marku, taky jsem měl maminku, co mi láskyplně pohlídala luk, kdykoli jsem potřeboval, a ještě na něj nenápadně napíchala voňavé buchty nebo moravské koláče. Ještěže nás občas provázejí životem i další ženy a hlídají naše lovecké náčiní, protože my, muži, to úplně neumíme. A přitom neustále něco hrozí, což věděl už Jan Vodňanský, když psal:

Šel za námi mameluk

Ptal se nás, zda máme luk

Svět je plný mameluků, co jdou po našich lucích, ohlídat se to úplně nedá, protože i ten největší lovec musí někdy čůrat

Moc pěkně jste to napsal, Josefe. A já, mameluk, ani nevím, kde mám luk. Krásná paní toho mameluka, hledá ztracený luk v lukách. Bez veršů řečeno, když nenávratně ztratím některou ze svých zbraní v houští domácnosti, vloží se do věci moje krásná paní, vydá se hledat a neomylně najde