Dobrý den Marku, po mamince jsem Brňák. Od malička slýchávám příběhy o hrůzách války, někdy skutečně děsivé. Bydlelo se nedaleko Kounicových kolejí v Brně, a popravovalo se tam.. Někdy dnes již úsměvné (ač v aktuální době to legrace nebyla) o pašování draze směněného jídla z venkova ve spodničkách krojů, o huse vyhozené na znamení za jízdy z vlaku a málem ztracené...

A o zklamání z chování Rudoarmějců po osvobození Brna, znásilňování, krádeže... spousta příběhů kdy šlo o život. Ale největší zklamání pak stejně přišlo od krajanů.Mám rozdělaný blog o řádění Revoluční gardy. O tom, kdo všechno se tam schoval a čím si po válce zajišťoval "ostruhy".

Ve výsledku můžeme hlavně doufat, že jsou to jevy, které už se opakovat nebudou.

Lidé se nemění. Ti "šikovní" dokážou vždy včas převléknout kabát.