Dobré ráno Marku. Zastavila abych se u posledního odstavce Vašeho zamyšlení. Asi proto, že platí pro všechny, bez rozdílu náboženství, rasy i povahy lidí. Zajímavé je jemné předivo rozdílů mezi fobií a strachem. Strach pomáhá přežít všemu živému v přírodě, je to přirozený cit a jen tak pro nic za nic ho nemají všichni živočichové. Jeden ze základních pilířů, které jedince chrání. V této podobě ho považuji za užitečný. Avšak kdy, a pod vlivem čeho, přechází ve fobii? Všimněte si, že nemluvím o xenofobii Marku - to už je jen její odrůda. Fobie je chronická, panická hrůza, obavy, které dlouhodobě a opakovaně ochromují naše konání. Hranice je velmi, velmi tenká. Vím, o čem mluvím - mám také svou fobii, před pavouky. A celá desetiletí marně přemýšlím, kde se u mně vzala. Zlou zkušenost jsem NIKDY (ani podle rodičů) neměla. A přesto jí mám a nemohu se jí zbavit, i když bych si to moc, moc přála. Tam někde, v přírodním tajemnu, je klíč k tomu, jak se vyvíjíme. Zdravím Marku. Mimochodem, u Tuaregů muslimského vyznání, v Saharské oblasti Afriky, jsou pravidla, jak se chovat k putujícím velmi podobná těm Vámi popsaným křesťanským zásadám světců. Není to pěkné potvrzení toho, že záleží i na podmínkách přežívání? Marně neříkali naši předci: "Pálí ho dobré bydlo...".

Dobré ráno, Dano. Děkuji Vám za zastavení, Vaše přemýšlení o věcech mě vždy potěší. Neměl jsem rozhodně na mysli fobie typu, který zmiňujete, i v mojí rodině je někdo, kdo trpí arachnofobií, ale vcelku racionálně to zvládá s jinak je to po mnoha stránkách krásná, vyrovnaná osoba. Podobně jeden z mých dobrých přátel má strach z výšek, ale je to skvělý člověk, který mnoho v životě dokázal. A je stejně skvělý kamarád. Ale o tom jsem až tolik psát nechtěl, to není tématem mého blogu.

Co se týče církevních řádů, dostal jsem ohledně svého článku soukromou odezvu s obsahem například o johanitech, kteří poskytovali útočiště a bezpečí všem normálním lidem bez rozdílu. Jedním z největších nebezpečí pro pocestné byli lupiči (anebo piráti), jimž bylo jakékoliv náboženství šumafuk a bez milosti vraždili kvůli lupu. Proto johanité ve svých pevnostech a hradech klidně přijali i muslimské pocestné, prostě toho, kdo byl v nouzi, kdo ochranu a pomoc potřeboval.

Fakt, že lidé mají ve skutečnosti povinnost chovat se k sobě dobře, například (a nejenom!) přijímat pocestné a poskytnout ochranu či pomoc tomu, kdo je v nouzi, bez rozdílu náboženství, je starý jako lidstvo samo. I když se bohužel asi vždy najdou svévolníci, kteří tyto základní přirozené zákony porušují. A že jsou tyto normy zakotveny v různých náboženstvích, to je jenom potvrzením o tom, že náboženství jsou ve své podstatě v souladu s tím, co je obecně lidské a co je pro dobré člověka. To naopak bezbožecké - ateistické, či dokonce antiteistické režimy napáchaly ve světě absolutně nejvíce zla a násilí. Stačí příklady nacizmu a komunizmu.

Zdravím, přeji Vám hezký nový týden

Samozřejmě souhlasím Marku, ale pak bych úvahu o xenofobii doplnila také o hranici, kdy je nabízená pomoc ještě užívána, a kdy už zneužívána. A to je myslím problém - také napříč všemi náboženstvími. Pomalu se dostáváme na dřeň věci - touha navzájem si pomáhat, proti ní chamtivost a sobectví. - A skončili jsme u etiky. Tohle slovo už je drahnou dobu málem nadávka, že? Ale to, jak je jím opovrhováno ve společnosti neznamená, že etika přestává být úhelným kamenem všeho. Věděli to dobře athénští filosofové, a od té doby dodnes se nezměnilo vůbec nic. Škoda, že nevymysleli smutný smajlík - teď by se hodil.

My jsme přeci národ, který má ve své zemi snad nejméně uprchlíků v celosvětovém měřítku. Zato jsme ale absolutní přeborníci na strach (pardon "rozumné obavy") z toho, co tu ani nemáme

A oni ti uprchlíci jsou tak strašně nevděční a nevychovaní, že se k nám ani nehrnou