Jen pár upřesnění:

na začátku varšavského povstání byla RA na konci dlouhe ofenzívy, s vycerpanymi zásobami a dlouhými zasobovacimi trefami. K tomu ještě Němci kladli před Varsavou tvrdy odpor, protože to bylo na nejkratší cestě do Berlína.

Další ofenzíva na západ byla možná až v lednu 45, několik měsíců po potlačení povstání.

Naproti tomu ale sovětské odmítnutí povolit byt jen mezipřistání zásobovací letum spojencu je jasný důkaz, že Polákům nefandili. Sami začali shazovat zásoby do Varšavy až za velice dlouhou dobu, možná spíše uz jen z alibismu.

Co se Prahy tyče, že nebyl povolen postup Američanům, je zřejmá politika a hlidani si sfery vlivu. Ale co se týče sověti samotných, ti 5.5. nestali před Prahou, nýbrž se k ní teprve museli probojovat, na východě pořád existovala efektivní frontova linie. Ze jim to trvalo cca 3 dny, je z vojenského hlediska akceptovatelné.

Za 2SV v Polsku byly dvě odbojové skupiny: Armija Krajowa řízená demokratickými silami a Armija Ludowa řízená komunisty. Varšavské povstání organizovala ta prvá, proto mu RA nechtěla pomoci.

A ještě epizoda k Wojtylovi: Když byl zvolen papežem a jeho fotografie se objevila v novinách, dostal jeden časopis dopis od důstojníka Rudé armády ve výslužbě a otiskl ho. Stálo v něm: "S tím člověkem jsem se setkal. Když jsme obsadili v Krakově arcibiskupský palác, tak tam byl. Zavřeli jsme ho do sklepa s tím, že ho druhý den popravíme, protože to byl katolický kněz. (Byl jenom seminaristou). Ráno však přivedli zajatého německého vojáka a nebyl mezi námi nikdo, kdo by uměl německy, abychom ho vyslechli. Přivedli jsme tedy toho ze sklepa a on uměl tlumočit. Tak jsme si ho nechali, aby nám překládal."

Karol Vojtyla byl zvolen papežem ještě za hlubokého komunismu. Myslíte, že by tehdy nějaké tamejsi noviny otiskly pro komunisty tak diskreditacni dopis anebo že by nějaký veterán RA psal na Západ něco, co by pro nej pak znamenalo velký, velký problém?

Vždy, když čtu o těchto událostech, vzpomenu si jak zkreslenými informacemi nás krmili před rokem 1989. Myslím si, že je stále třeba uvádět věci na pravou míru, protože stále jsou tací, co si chtějí zvláště novodobé dějiny vykládat po svém.

Zdá se mi, že ty pokroucené rudé výklady historie mají někteří lidé zahnízděné v hlavě dodnes.

Dík za zastavení

Ne nadarmo Polákům Rusové "hrdinsky" vpadli v roce 1939 do zad. To byla první "druhá fronta":

Stejně tak Poláci nám

Na Polsku je dobře vidět, ta zúročená historická zkušenost. Vyhraněná pozice proti Moskvě a suverénní zahraniční politika. Zbytečně připomínat rozpárání země mezi Berlínskými a Kremelskými agresory, okolnostmi kolem povstání konče. Bylo naprosto raritní, kdy Nacisté se prakticky Varšavě omluvili, že za Katyň žádnou vinu nenesou! Rudí soudruzi šli tak daleko, že dokonce přetesávali datumy na hrobech! To vše se dostalo do Národní mentality. Pak se není třeba divit, že je zájem o stabilní základnu NATO. Do Polska bych vyslal pana Zemana. Zmatenému národu by vysvětlil Gentlemanství východního souseda. Ten odpor by ustal, všichni by se objali a měli rádi! Při příležitosti mise prezidenta ČR, navrhuji, aby tam již rovnou zůstal. Budou jej mít nepochybně rádi ! ...

Karma.

Stalin Poláky nenáviděl. Jako každý choromyslný jedinec měl mozek zatemněný pomstou a lidé mu byli zcela lhostejní.

Ta poznámka o Karlu Wojtylovi je však trefná a měla by být v každé učebnici historie, že se věci často nakonec pohnou úplně jiným směrem.

Karma, Marku

S tím Stalinem to tak bohužel je. Svoji nenávist projevil už za bolševického tažení proti Polsku v roce 1920. Zdržel se se svojí armádou kdesi na jihovýchodě země a tam si krvavě vyřizoval své záležitosti. Tím pádem nedorazil včas k bitvě na Visle a velice pravděpodobně také díky tomu byla bolševická invaze Pilsudským poražena. Stalin s Tuchačevským se navzájem nenáviděli a skončilo to popravou Tuchačevského během stalinského teroru ve třicátých letech.

Máte pravdu, také si myslím, že příběh Karola Wojtyly od mládí by měl být součástí učebnic dějepisu.

Musela to být hrozná jatka. Ale dělat povstání v hlavním městě bez jakékoliv výhody terénu a bez jistoty pomoci od západu či Rusů mohli vymyslet jen "hrdinové" bez mozku.

Takto se dá zpochybnit i Pražské povstání.

Když čtu tyto historické (jak to jen pojmenovat) výplody některých zdejších blogerů, o to více mě mrzí obrovská ztráta Vojenského historického ústavu v Praze,

který bohužel opustil jeden z největších odborníků na vojenské události, historik PhDr. Ivo Pejčoch. Občas jsem mu pro obveselení dal přečíst některé zdejší výtvory a vždy mě dokázal odzbrojit svou shovívavostí. Bohužel, ho zradilo srdíčko.

O to více mě mrzí, že si nikdo nevzpomněl na 80. výročí vzniku československé zahraniční armády v Polsku, které se tak velice pečlivě věnují jeho kolegové Jiří Plachý a Jiří Rajlich.

Tak to mě hodně mrzí, to jsem ani nevěděl, mám od něj spoustu literatury, především o válečných lodích. Psal opravdu výborně a fundovaně.

Jako obvykle jde o jednostranný a falešný výklad historie. Ale u amatéra je to pochopitelné

Historie byla skoro vždycky využívána k tomu, aby upevnila nějakou mocenskou pozici, aby byl opěvována nějaká ideologie, nebo aby se podpořilo nějaké přesvědčení – ať už náboženství, nebo nějaký konkrétní názor. A na tom se dodnes změnilo jen velmi málo... Klasický příklad přizpůsobení dějin „duchu nynější doby“ - nic nového. Dnes se dějiny překrucují skoro jako za komunistické totality ... s heslem na rtech - "nejsme jako oni".

Buďto Trizuljak udělá opět to, že nepohodlný příspěvek smaže (už je na facebooku i twitteru) nebo se zachová "hrdinsky" a dá mu mínus a bude to samé čekat od svých příznivců.

Zapomněl jste: miluji svobodu a demokracii!