Archeologický průzkum prokázal přesnou polohu provizorního hřbitova kam se začali pohřbívat oběti epidemie tyfu poté co je nebylo možné pohřbívat na mirovickém hřbitově, do té doby používaném. O existenci tohoto nouzového hřbitova poblíž tábora se vědělo. Při průzkumu byly lokalizovány polohy jednotlivých hrobů a při odkrytí jednoho z hrobů byla nalezena žena pohřbená v rakvi.

Tady se ovšem naskýtá otázka, zda bylo běžné, že se oběti z koncentračních táborů pohřbívaly na normálním hřbitově nějaké obce, či zda byly pohřbívány v rakvích do samostatných hrobů? Běžně se v souvislosti s koncentračními tábory uvádějí velkokapacitní krematoria, společné hroby se stovkami či spíše tisícemi mrtvých, nebo hromadné spalovánív otevřených jámách, Od toho se situace v Letech značně liší

...........

Jak chcete usmiřovat kvůli dávno minulému zlu, když účastníci dávno nežijí?

Pane Trizuljaku, v níže uvedeném příspěvku jste poukázal na klíčovou informaci, a totiž na tu, že na režimu tábora v Letech se podíleli čeští dozorci. Dokonce jste uvedl toto: "někteří přeživší z táborů v Letech a Osvětimi tvrdí, že byli čeští dozorci dokonce krutější než Němci".

To je přesně ono. Nebojte se, nehodlám to rozporovat. Ale právě tato skutečnost byla základem tlaku "Výboru OSN pro lidská práva" na českou vládu. Dvakrát, tedy v roce 2005 a 2008 vyzval českou vládu k přemístění vepřína také Evropský parlament, kde hlavní iniciativu vedli němečtí poslanci. Konečně se totiž objevilo místo, kde lze tepat vinu Čechů. Pokud by totiž stejnou pozornost věnovali například mnou zmiňovanému koncentračnímu táboru v Litoměřicích, kde zahynulo nejméně třicetkrát více lidí, museli by se dívat nejenom na tisíce umučených obětí, ale také na tváře svých předků a spoluobčanů, kteří se těchto masakrů přímo účastnili a navíc v masovém měřítku. Stejně by to dopadlo na stovkách míst v českém pohraničí, kde nacisté na poslední chvíli likvidovali vězně při transportech a pochodech smrti.

Je to nedůstojné těch lidí, kteří v Letech zahynuli, ale především němečtí politici si z nich udělali nástroj vydírání české vlády. Neexistuje žádná iniciativa ze strany Německa, která by byla svou intenzitou srovnatelná s tím, co vidíme v případě tábora v Letech. Ani koncentrák a ghetto v Terezíně, ani Lidice a Ležáky, ani nacistický masakr vězňů v Krupce nestojí Evropskému parlamentu za tak mimořádnou pozornost, jako tábor v Letech. Konečně je tu "bič na Čechy". Právě tohle politikum v pozadí mně na tom vadí.

Pane Svobodo,

1/ Je to spíše naše ostuda, že se i čeští četníci podíleli na té hrůze genocidy Romů. Ale je také známou věcí, že ne všichni čeští dozorci byli stejní. Byli i ti, kdo měli soucit a snažili se vězňům pomáhat nebo jim jejich úděl ulehčit. Tem, kdo projevili lidskost se sluší vzdát čest..

2/ Mně osobně je úplně jedno, odkud vyšla iniciativa, abychom něco dělali s místy, kde se ten tábor nacházel. Někde níže v této diskusi si kdosi stěžoval na Václava Havla, že s tím "začal on". Já na Havla rozhodně nadávat nebudu, jsem rád, že pravidelně připomínal potřebu lidskosti a slušnosti. To je totiž slušné, normální a správné, že se v civilizovaných zemích vzdává úcta obětem na takových místech utrpení. A tedy jsme anebo se postupně stále více stáváme civilizovanou zemí také díky jednomu dílčímu detailu, tedy například i tím, že se připravuje výstavba pomníku v Letech.

3/ Proti Vašemu návrhu zabývat se pomníkem obětem nacistického zla v Litoměřicích nic nemám. Je to dobrá idea, jsem pro.

4/ Vztyčení podobného pomníku má velkou hodnotu vzdání úcty obětem a je zároveň vážným symbolem: "Zříkáme se minulého zla, odsuzujeme je a nechceme, aby se kdykoliv v budoucnosti opakovalo". Je to důležitý rituál. Hodnotu takových symbolických kroků, které posilují v občanech země usmíření minulých smutných událostí, nelze poměřovat jakýmsi přepočítáváním peněz. Vepřín v místech koncentračního tábora je vážným zneuctěním a náklady na jeho odstranění jsou v takovém případě nezbytné.

5/ Možná nám přitom uniklo, jak se to naříkání nad vepřínem a nad vepřovým masem podobá biblickému obrazu z doby putování pouští, kdy se lidu stýskalo po plných hrncích masa, které měl v egyptském otroctví

6/ Respektuji, že máte na pomník v Letech jiný názor. Své argumenty pro pomník a náležitou pietu jsem zde už vícekrát napsal, ale nikterak na Vás nevyžaduji, abyste se s nimi ztotožnil. Prostě máme rozdílné názory.

Mějte se hezky a děkuji za účast v diskusi.

Tak hle popsal Let historik Nečas .Na fotografiích je patrné založení buněk na nízkých sloupcích vyzděných z cihel a rýhy pro odvod dešťové vody. Kapacita buňky byla 4 - 6 osob, ovšem v roce 1942 se v nich tísnilo nezřídka až 10 osob. V 6 buňkách byl ubytován personál tábora, 4 sloužily jako kancelář ředitele, správce, hospodáře, účetního, 2 jako skladiště, jako správkárna, ve 2 buňkách byla lékařská ordinace a ošetřovna a v dalších 2 strážnice a vězení. Kapacita nově zbudovaných velkých baráků činila 80 osob. Kuchyně byla rozdělena na 2 části, z nichž v jedné se vařilo pro personál a v druhém pro vězně. V táboře byly dílny (krejčovská, obuvnická a truhlářská), umývárna pro muže a ženy, prádelna, latríny, garáž a kůlna. Dále byla zřízena nemocnice, stáje nová věznice odvšivovací stanice. V areálu tábor a se nacházely 4 stožáry, na nichž byly zavěšeny petrolejové lampy k nočnímu osvětlení a prameny uvádějí také 4 strážní budky. Oplocená plocha tábora činila 6600 m. V roce 1942 byla vyhloubena druhá studna opatřená pumpou. Neoplocená část tábora zahrnovala administrativní budovu, 4 domky pro správní a dozorčí orgány umístěné podél cesty do Let, 2 vodní nádrže a taktéž 11210 m zemědělskou půdu sloužící k pěstování zeleniny a pastvě ovcí.

Transporty protektorátních Romů lze rozdělit na dvě části. První byla tvořena transporty Romů žijících až dosud na svobodě, druhou část tvořily transporty sestavené z vězňů protektorátních cikánských táborů. Původním záměrem zřejmě bylo nejprve vypravit transporty sestavené z vězňů „cikánských táborů“. Epidemie tyfu, která vypukla v obou táborech, v Letech i v Hodoníně u Kunštátu, měla za následek přehodnocení tohoto plánu. Jako první měli být odvezeni Romové dosud žijící na svobodě. Jednalo se o Romy, kteří byli při soupisu na počátku srpna 1942 propuštěni na svobodu s policejní výstrahou, že se nesmějí bez povolení vzdalovat z místa pobytu. Od března 1943 začaly odjíždět transporty Romů z protektorátu. Poslední transporty se uskutečnily na počátku roku 1944.

Druhá fáze transportu protektorátních Romů byla tvořena dvěma hromadnými transporty z Let u Písku a z Hodonína u Kunštátu. Letský transport byl vypraven 7. května 1943 7. května 1943 a hodonínský 22. srpna 194322. srpna 1943. Po vypravení těchto transportů zůstala v protektorátu na svobodě pouze skupina zhruba 200 Romů propuštěných při sestavování transportů na základě povolení kriminální policie. Do budoucna se - podobně jako v Německu - zřejmě uvažovalo o nucené sterilizaci těchto osob.

Naprosto souhlasím s Vaším názorem, že zlo se zamlčovat nesmí a že dílčí epidoza zla je svým obsahem tatáž totální nelidskost.

Zkusme se tedy stejným pohledem podívat také na jiná místa naší země, kde taktéž docházelo k projevům nelidskosti, a to přímo v obludných rozměrech.

To co Vy označujete ironicky jako "dojemnou starost o peníze", není rozhodně něco nepodstatného. Dnes víme, že výkup moderního vepřína, sanace a úprava celého areálu bude stát nejméně sedm set miliónů korun. To je opravdu mimořádná suma. Nyní jsme se z televize dozvěděli, že po objevu hřbitova obětí bude vyhlášena architektonická soutěž na pietní úpravu tohoto prostoru, takže náklady dále porostou.

A teď se zkusme podívat například na dnešní podobu koncentračního tábora v Litoměřicích, který byl propojen s neblaze proslulou nacistickou továrnou Richard. Jen v samotném koncentračním táboře Litoměřice zemřelo pět tisíc vězňů, dalších pět tisíc jich zemřelo přímo na Richardu. Jenže to jsou jen nejmenší odhady, které se opírají o potvrzené exhumace. Přímo na území litoměřického tábora bylo v roce 1946 vykopáno několik hromadných hrobů. Mrtvoly byly všude. Největší z hrobů obsahoval 723 těl (sedm set dvacet tři lidí). Celý prostor je doslova nasáklý krví obětí, které byly stříleny, věšeny, umláceny nebo utopeny v sudech. Současný stav? Jako by se tam nic nestalo. Chátrající areál kasáren, zbořeniny, křoviska, polnosti, na kterých roste řepka a kukuřice. Náklady na pietní úpravu těchto míst by byly diametrálně menší, než v Letech. A přitom se sotva najdou peníze na posekání trávy u nejviditelnějšího symbolu té hrůzy – komínu krematoria. V takzvaných Sudetech jsou stovky hromadných hrobů s desítkam tisíc obětí takzvaných transportů a pochodů smrti, některé z nich ještě ani nebyly přesně lokalizovány. Přímo přes místo, kde byli hromadně popraveni vězni z pochodu smrti u Žďárku, vede dálnice D8. A tak můžu pokračovat.

Je zcela legitimní se ptát – proč má takovou prioritu tábor v Letech?

Víte, já si říkám, že kdybychom měli takto upravovat jak sám říkáte tak moc míst, kde docházelo k hrůzám od fašistů, že bychom asi jako stát ze svých daní platili jen tato pietní místa. Z tohoto pohledu bych byl klidně ochotný se smířit s tím, že by bylo vybráno jedno místo, které by bylo symbolem za všechny ostatní. Lidice už jsou profláknuté dávno, a dnes se začíná více mluvit právě o pracovních a jinak zaměřených táborech, které byly asi svým rozsahem menší, než byl Terezín, ale i tam umírali lidé. Kdyby to někdo postavil tak, že za ty všechny tábory a místa poprav a a dalších hrůz bude prostě vybrán a zkultivován kus země, kterému říkáme Lety u Písku, asi bych to vzal. Vyšlo by to stát levněji, když už je řeč o penězích a svůj účel by to splnilo.

Jak by se to kočovné obyvatelstvo mohlo dostat k potravinovým lístkům, které byly přidělovány podle místa stálého bydliště. A vzhledem k tomu, že nešlo nic koupit na volném trhu, je jasné, že by si přidělované potraviny muselo ukrást.

Já jenom, že původní idea umístění kočovného obyvatelstva mohla mít tento záměr, a proto byla pro české obyvatelstvo akceptovatelná. Za tím nic více nemuselo být, žádný rasismus atd. V to, co se to zvrhlo i třeba samovolně, je něco jiného.

V červnu roku 1942 rozkázal protektorátní ministr vnitra Richard Bienert sepsat seznamy romských občanů, kteří byli následně postupně odvezeni do dvou tzv. Cikánských táborů. Jeden v Letech u Písku a druhý v Hodoníně u Kunštátu.

Tábor Lety měl kapacitu pouhých 300 lidí, ale reálný počet internovaných byl až 1 100 Romů. V malých ubikacích pro čtyři osoby jich v některých případech žilo i patnáct. V táboře žili zvlášt muži, ženy i děti. Zajímavé je, že celá akce byla organizována českými četníky. Ti měli za úkol všechny Romy sepsat na seznam, zatknout a dopravit do tábora. Oba tzv. Cikánské tábory měli plně na starosti jako ostraha. Některé paměti hovoří o nepříjemných zkušenostech, kdy čeští četníci svoje vězně šikanovali a týrali. Stejně tak se ale našli hrdinové, kteří podobné věci nerespektovali a snažili se pomoci. Faktem ale zůstává, že žádný protektorátní dozorce nebyl nikdy po válce potrestán. Někteří přeživší z táborů v Letech a Osvětimi tvrdí, že byli čeští dozorci dokonce krutější než Němci...

Tyfus nebo deportace?

Plánovaný zlom přišel v prosinci roku 1942, kdy Heinrich Himmler rozkázal deportaci všech Romů z Evropy do vyhlazovacích táborů, včetně těch z tábora Lety a "Hodonínku" (druhý tzv. Cikánský tábor na Moravě). Hned 3. prosince se tak na cestu do Auschwitz-Birkenau deportovalo prvních 94 Romů.

Situace se změnila na základě šílených hygienických podmínek v táboře. Mnohonásobně překročená kapacita internovaných Romů způsobila rychlé šíření epidemie tyfu. Paradoxně se tím zastavil veškerý transport do vyhlazovacích táborů. Lety tak byly pod přísnou karanténou. Během epidemie tyfu v táboře zemřelo kolem 300 lidí včetně velkého počtu malých dětí (kolem stovky). Peklo vystřídal ještě větší horor. Přeživší této hrůzy byli po epidemii ihned transportováni do Auchwitz-Birkenau na smrt. Koncentračním táborem Lety prošlo celkem 1 309 lidí, převážně Romů. V Letech celkově zemřelo 326 lidí a dalších 540 bylo vyhlazeno v plynových komorách.