Naprosto souhlasím s Vaším názorem, že zlo se zamlčovat nesmí a že dílčí epidoza zla je svým obsahem tatáž totální nelidskost.

Zkusme se tedy stejným pohledem podívat také na jiná místa naší země, kde taktéž docházelo k projevům nelidskosti, a to přímo v obludných rozměrech.

To co Vy označujete ironicky jako "dojemnou starost o peníze", není rozhodně něco nepodstatného. Dnes víme, že výkup moderního vepřína, sanace a úprava celého areálu bude stát nejméně sedm set miliónů korun. To je opravdu mimořádná suma. Nyní jsme se z televize dozvěděli, že po objevu hřbitova obětí bude vyhlášena architektonická soutěž na pietní úpravu tohoto prostoru, takže náklady dále porostou.

A teď se zkusme podívat například na dnešní podobu koncentračního tábora v Litoměřicích, který byl propojen s neblaze proslulou nacistickou továrnou Richard. Jen v samotném koncentračním táboře Litoměřice zemřelo pět tisíc vězňů, dalších pět tisíc jich zemřelo přímo na Richardu. Jenže to jsou jen nejmenší odhady, které se opírají o potvrzené exhumace. Přímo na území litoměřického tábora bylo v roce 1946 vykopáno několik hromadných hrobů. Mrtvoly byly všude. Největší z hrobů obsahoval 723 těl (sedm set dvacet tři lidí). Celý prostor je doslova nasáklý krví obětí, které byly stříleny, věšeny, umláceny nebo utopeny v sudech. Současný stav? Jako by se tam nic nestalo. Chátrající areál kasáren, zbořeniny, křoviska, polnosti, na kterých roste řepka a kukuřice. Náklady na pietní úpravu těchto míst by byly diametrálně menší, než v Letech. A přitom se sotva najdou peníze na posekání trávy u nejviditelnějšího symbolu té hrůzy – komínu krematoria. V takzvaných Sudetech jsou stovky hromadných hrobů s desítkam tisíc obětí takzvaných transportů a pochodů smrti, některé z nich ještě ani nebyly přesně lokalizovány. Přímo přes místo, kde byli hromadně popraveni vězni z pochodu smrti u Žďárku, vede dálnice D8. A tak můžu pokračovat.

Je zcela legitimní se ptát – proč má takovou prioritu tábor v Letech?

Víte, já si říkám, že kdybychom měli takto upravovat jak sám říkáte tak moc míst, kde docházelo k hrůzám od fašistů, že bychom asi jako stát ze svých daní platili jen tato pietní místa. Z tohoto pohledu bych byl klidně ochotný se smířit s tím, že by bylo vybráno jedno místo, které by bylo symbolem za všechny ostatní. Lidice už jsou profláknuté dávno, a dnes se začíná více mluvit právě o pracovních a jinak zaměřených táborech, které byly asi svým rozsahem menší, než byl Terezín, ale i tam umírali lidé. Kdyby to někdo postavil tak, že za ty všechny tábory a místa poprav a a dalších hrůz bude prostě vybrán a zkultivován kus země, kterému říkáme Lety u Písku, asi bych to vzal. Vyšlo by to stát levněji, když už je řeč o penězích a svůj účel by to splnilo.

Chápu, jak to myslíte, ale mně jde spíše o to, že za tu obrovskou sumu, která bude použita pro pietní úpravu tábora v Letech, by například bylo možné opravdu důstojným způsobem pietně upravit právě ta místa, kde hrůzy nacismu překročily všechny myslitelné meze. A je jich opravdu hodně.

Pomníky má smysl stavět na místech, kde k tragédiím došlo, tedy tam, kde lidé trpěli a umírali. Je to logické. Už odnepaměti se lidé snažili posvětit místa, kde byla prolita krev. Tím více by to mělo platit o místech, kde jí bylo prolito opravdu hodně, a to navíc těmi nejděsivějšími způsoby, jaké si lze vůbec představit.

Pane Svobodo, můj blog je věnován památce tábora v Letech. A zejména reaguje na nedávný objev tamních hrobů obětí. Tečka.

Vy máte na rozdíl ode mne patrně dobře nastudovanou problematiku koncentráku v Litoměřicích. Pak tedy o něm samostatně publikujte a mne prosím laskavě neúkolujte co mám nebo nemám dělat. Pakliže napíšete text o koncentráku v Litoměřicích a potřebě připomenout ho památníkem, budu to považovat za chvályhodný nápad. Nebudu Váš návrh zpochybňovat ani v diskusi reklamovat, proč se raději nestaráte třeba o tábor v Hodoníně u Kunštátu anebo o masakr v Javoříčku.

Děkuji za pochopení a přeji Vám hezký podvečer.

Vždyť v Letech tvořili cikáni 20 ž 30 procent internovných. S převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu tábor Lety jeden rok od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943. I v této době tam byli i Češi. Proč o nich se mlčí ??

V červnu roku 1942 rozkázal protektorátní ministr vnitra Richard Bienert sepsat seznamy romských občanů, kteří byli následně postupně odvezeni do dvou tzv. Cikánských táborů. Jeden v Letech u Písku a druhý v Hodoníně u Kunštátu.

Tábor Lety měl kapacitu pouhých 300 lidí, ale reálný počet internovaných byl až 1 100 Romů. V malých ubikacích pro čtyři osoby jich v některých případech žilo i patnáct. V táboře žili zvlášt muži, ženy i děti. Zajímavé je, že celá akce byla organizována českými četníky. Ti měli za úkol všechny Romy sepsat na seznam, zatknout a dopravit do tábora. Oba tzv. Cikánské tábory měli plně na starosti jako ostraha. Některé paměti hovoří o nepříjemných zkušenostech, kdy čeští četníci svoje vězně šikanovali a týrali. Stejně tak se ale našli hrdinové, kteří podobné věci nerespektovali a snažili se pomoci. Faktem ale zůstává, že žádný protektorátní dozorce nebyl nikdy po válce potrestán. Někteří přeživší z táborů v Letech a Osvětimi tvrdí, že byli čeští dozorci dokonce krutější než Němci...

Tyfus nebo deportace?

Plánovaný zlom přišel v prosinci roku 1942, kdy Heinrich Himmler rozkázal deportaci všech Romů z Evropy do vyhlazovacích táborů, včetně těch z tábora Lety a "Hodonínku" (druhý tzv. Cikánský tábor na Moravě). Hned 3. prosince se tak na cestu do Auschwitz-Birkenau deportovalo prvních 94 Romů.

Situace se změnila na základě šílených hygienických podmínek v táboře. Mnohonásobně překročená kapacita internovaných Romů způsobila rychlé šíření epidemie tyfu. Paradoxně se tím zastavil veškerý transport do vyhlazovacích táborů. Lety tak byly pod přísnou karanténou. Během epidemie tyfu v táboře zemřelo kolem 300 lidí včetně velkého počtu malých dětí (kolem stovky). Peklo vystřídal ještě větší horor. Přeživší této hrůzy byli po epidemii ihned transportováni do Auchwitz-Birkenau na smrt. Koncentračním táborem Lety prošlo celkem 1 309 lidí, převážně Romů. V Letech celkově zemřelo 326 lidí a dalších 540 bylo vyhlazeno v plynových komorách.

Pane Svobodo, můj blog je o Letech a o nedávném nálezu hrobů obětí. Nemohu zároveň řešit, proč někde jinde nevznikla iniciativa pro vybudování pomníku jiných smutný událostí z doby nacizmu.

Ty hroby se hledaly dlouho a konečně se našly. Už první výsledky archeologického průzkumu ukazují například pozůstatky mladé ženy s brutálně roztříštěnými kostmi tváře, což se mělo stát krátce před jejím úmrtím, čili je to patrně i příčina její smrti. Dále jsou tam nalézány také pozůstatky malých dětí.

Lidskost a úcta je jenom jedna a nedá se jen tak nějak jednoduše poměřovat penězi. Lety jsou památným místem nacistického zla a specificky památným místem holocaustu v jedné jeho odnoži, což byla rasisticky motivovaná selekce jedné skupiny občanů, jejich věznění v naprosto nelidských podmínkách a následně pak deportací do Osvětimi. V Letech byli "koncentrováni" lidé, celé rodiny i s malými dětmi, na základě jednoznačně rasistického klíče rozlišování

Vybudovat tam památník je správná věc.

Píšu o tom, že ty bolestné věci potřebují projít určitým rituálem usmíření. Rituály jednoduše patří k životu společnosti a v některých případech pomáhají uzdravit rány a smutné vzpomínky nebo bolest ze ztráty blízkých.

Pokud máte přesvědčení, že je třeba věnovat se jiným věcem, je to jistě pozitivní věc. Založte nějakou iniciativu, přesvědčte spoluobčany a můžete něco z toho začít prosazovat. Ale mezitím nechte prosím v klidu pracovat jiné lidi na přípravě památníku v Letech. Je naprosto nesmyslné a zbytečné házet klacky pod nohy té dobré věci, tak důležité pro uzdravování vědomí naší společnosti.

Pane Trizuljaku, já nezpochybňuji utrpení obětí tábora v Letech. Ani žádným způsobem nikomu nebráním v tom, aby pracoval na památníku v Letech, natož abych někomu házel "klacky pod nohy". To je z Vaší strany velmi nefér argumentace.

To, co jsem popsal já, jste ve svém příspěvku označil jako "jiné věci". Vy sám chcete, aby se to nazývalo pravým jménem, tak proč tomu říkáte "jiné věci"? Koncentrák v Litoměřicích i hromadné hroby nacistických pochodů smrti v Sudetech jsou ukázkou stejné "totální nelidskosti", kterou oprávněně odsuzujete ve svém článku.

Říkáte, že "lidskost a úcta je jenom jedna a nedá se jen tak nějak jednoduše poměřovat penězi". S tím naprosto souhlasím, jenže náklady na vybudování pietního místa v Letech nejsou nic virtuálního. Jsme svědky toho, jak se tyto náklady šplhají k jedné miliardě korun. A to není suma, která se dá ignorovat slovy, že "lidskost a úcta se nedá poměřovat penězi". To bychom pak nemuseli pořádat sbírky na pomoc nemocným nebo lidem v nouzi, kteří potřebují pomoc právě teď, protože právě teď žijí.

Proto je v této souvislosti také zcela legitimní se ptát, jaké adekvátní prostředky bychom měli věnovat místům, kde nezahynuly stovky obětí, ale desetititíce, a kde navíc brutalita jejich vrahů přesáhla všechny meze toho, co si lze představit pod pojmem brutalita. Zdůrazňujete potřebu "rituálů usmíření". Jakými rituály by tedy musel projít prostor bývalého koncentráku v Litoměřicích, jehož prostor je krví obětí doslova prosáklý?

Nabádáte mě, abych "přesvědčil spoluobčany". Právě o to se snažím.

Pane Svobodo, můj blog je o památce tábora v Letech a k jeho napsání mě inspiroval nedávný objev hrobů tamních obětí. Mluvím o potřebě usmíření. TO JE TÉMA MÉHO BLOGU. Tečka

Děkuji za pochopení

přeji hezký podvečer

Co jste komu udělal, že se musíte usmiřovat?