Byl jsem na klasiko 2 leté vojně + 3x manévry. V přijímači kolem nás cvičně projel tank v poli. Nic nedělal - pouze si skřípěl, dýmil a temně hučel. Půda se třásla a já byl v hrůze. Nesu si to celý život ...

Nedovedu si skutečně představit - 20 - 2000 ? tanků - dělostřeleckou palbu k tomu, abych v tom ještě pobíhal a sám střílel. Už z toho hluku bych se zbláznil. Za střízliva asi nemožné, postupně bych se asi odlidštil a podlehl rutině .Jako mladému, by mi děvčata pochopitelně chyběla .Pak si i dovedu představit, že právo neplatí a za 4 dny budu o 50 km zase dále ...

Nikdo mi ovšem nevymluví, že v každém jednotlivci - národu, jsou nějaké vkomponované rysy. U těch Rusů, pak geno fond dobyvatelství. Pořád dokola, stojí na tom dějiny - Petr + Kateřina = Vše naloupeno a podrobeno. Pak jiná kultura, řazení hodnot - Jiný pohled na jednotlivce a cennost jeho života . Dobyj - pobij - znásilni - vezmi si co chceš = Nic neřeš. Tak jsme to dělali po staletí. Kdo zemi více rozšíří - Je větší borec! Ta středověkost je prostě v nich - a svým způsobem za to ani nemohou! Samozřejmě to trvá dodnes - Změnit se to nedá a ani nechce. I srandovní, odsud rysy všeho velikého - neschopnost vyprecizování nějakého detailu výrobku, jeho malé spotřeby a spolehlivosti. Náš mnógo - ropy mnógo ... Já osobně nemám problémy s ruským člověkem - Mám problémy s jejich režimem. Já vím, já vím - Jsem Rusofob a Fašista k tomu navíc ...

OK. Ruský režim je však především důsledkem myšlení a chování ruských lidí. Svůj režim musí změnit především Rusové.

To platí obecně: každý národ má vládu jakou si zaslouží.

Marku, napsal jste to, co se dělo běžně a kdekoliv. Moji matku (v roce 1945 měla 18 let) ukryl můj dědeček do sklepa pod dřevěnou přepážku a ruský voják prošel sklepem naštěstí jen tak halabala a dřevěného poklopu si nevšiml. Takže matka byla zachráněna a dědovi byly odebrány kapesní cibule. Děda byl totiž naštěstí varován prvosledovými vojáky, kteří všem říkali, ať ukryjí své ženy a dcery, neboť v druhém sledu jejich armády postupují zvířata.

Náš národ má s Rusy svou historickou zkušenost a ta se prostě nedá popřít. (rok 1968 pro mladší čtenáře). Rusové ji navíc přiživují svým velkopanským způsobem (turisté kdekoliv), tak i přístupem k okolním zemím, které považují za zatím neobsazené či ztracené gubernie, na které mají nárok.

To nijak nesouvisí s úžasnou pohostinností některých jejich občanů (osobní zkušenost), úžasnými umělci (miluji Rachmaninova, Dostojevského a Bulgakova a mnoho dalších).

Ale někteří potřebují mít tak nějak jasno, takže nálepka je užitečným pomocníkem.

Karma.

Někdy v polovině sedmdesátých let se mě ruští turisté ptali, proč je Češi nemají rádi (stačilo pár dní, aby to dostatečně pocítili). Řekla jsem jim, že asi proto, že nás považují za šestnáctou svazovou republiku. Jeden se zamyslil a povídá: "Da nět, šestnadcadtaja - eto Balgaria. A vy ...semnadcataja."

A tak to bylo.

Zasloužená karma

Dosti černý humor. Neříkám, že jsem se při čtení zasmál, ale usmíval jsme se.

Nepochopil jsem Váš příspěvek. To byl ten černý humor?

pěkné. A jen tak na okraj: V Rusku jsem pobýval, ruština je můj oblíbený jazyk (a také jazyk, který nejlépe kromě mateřštiny ovládám), z ruštiny jsem překládal, v ruštině čtu, v Rusku mám řadu přátel. To však neznamená, že kvůli tomu budu velebit ruský režim - minulý i aktuální- a akceptovat překrucované dějiny.

Tohle je přesně ono, Jiří. Normální člověk vůbec nemá problém, a vůbec nejde o rusofobii. Čtu ruskou literaturu a poezii už asi od dvanácti let. Mám řádku velice oblíbených režisérů a jejich filmů. O hudbě nemluvě. Nesmírně obdivuji práci (již zesnulého) kardinála Tomáše Špidlíka a celého týmu lidí z jezuitského prostředí (viz např. vydavatelství Refugium) při studiu a překládání díla řady ruských duchovních spisovatelů, teologů a mystiků. Fascinují mě knihy Pavla Florenského...

Vůbec nemám problém bavit se s kýmkoliv, pokud je zcela normálně přátelský a nezatížený chimérou nacionalizmu. Bohužel jsou i u nás takoví lidé (původem z Ruska), kteří byli snad až do roku 2014 velice milí a přátelští, ale po událostech s Ukrajinou jakoby se pobláznili, nechtějí se bavit a zlobně zahlížejí. Démon nacionalizmu je strašlivý.