Ano . Mazání diskusních příspěvků patří mezi skutky. Většinou mezi ty dobré. Cizí exkrementy před vlastní prahem také uklízíme.

Amen

Budu vás muset číst častěji

možná se stanu lepším člověkem ̈

Dobrá volba.

Kdysi, ve své amater bádavosti jsem si položil otázku - Zda lidé jsou si rovni ? Odpověděl jsem si, samozřejmě ano. Nicméně ta rovnost končí v okamžiku, kdy mají předložit své schopnosti a výsledky. Nechme bokem, "Dědice zlatých lžiček" .Pak se objeví, i lidé typu K. Gotta. Já si z něj vzal především poznání, že talent od Boha nepropil - Naopak, dar přijal a věhlas si vydřel. Svým způsobem, se pak Mistrem svého života může stát kdokoliv z nás - Počínaje dělníkem, a vědcem konče ...

Vše má svůj počátek a konec. Člověk po sobě ponechal nějaký dojem a je otázka, jak s tímto naložit. Dovedu si představit, že ministerstvo kultury se "Národního odkazu" chopí. V mírné nadsázce - Metody různé. Jako u Peroutky, který přežil koncentrační tábory, unikal před komunisty - M. Zemanovi neunikl ! Podobně Karel, jehož věhlasu se chopí dokonce agent STB ! Nastane i další Voluntarismus - určování vlastních pravidel a vlajky na Hradě jdou do půli žerdi. To může pan domácí udělat na svém baráku ! Kdo poukáže na zjevnou účelovost a porušení, jest nazván hyenou ...

Nejsem Hyena, jsem pro fér hru. Jsem pro právní stát, kde jsou si všichni rovni před zákonem. Jsem pro lidský a důstojný přístup, kdy člověk vyprovází člověka na jeho poslední cestě. Dle mého soudu, opět vše přešlo do poloh - Kampaně a účelovky ! To je problém dnešní doby a její garnitury, to je problém nově nabízené morálky a posouvání její hranice. Opět potvrzeno, že vše je v pohybu - Tedy hledání toho pevného bodu opory. On naštěstí existuje a všichni mu do tváře pohlédneme. V jisté truchlo radosti pak konstatuji, že bude úplně lhostejno, jaké jsme měli % preference, či jak jsme uspěli v přímé volbě ! ...

Pane Bučku, jako vždy, VELICE Vám děkuji za příspěvky, které tak přesně strefují hřebík po hlavičce.

Naprosto Vám dávám za pravdu, že Karel Gott svůj talent od Boha nepromarnil, byl neuvěřitelný profesionál a dříč. V tomto smyslu si rozhodně zaslouží úctu a lásku lidí, i přiměřené posmrtné pocty.

A tak má každý dřít na sobě, na tom co mu bylo dáno a co umí. Nezávidět jiným, rozvíjet to své. Výmluvy neplatí, měl jsem kamaráda, jehož maminka byla jednoduchá, prostá žena, uklízečka v nemocnici. A neměla žádnou "příznivou výchozí pozici". Se dvěma malými dětmi ovdověla a zůstala pak už po celý život sama, nechtěla se podruhé provdat, zůstala věrná svojí první lásce. Ona však rozvinula talenty laskavosti, dobrotivosti, citu, obětavosti, velkého srdce a prosté, ryzí lidské moudrosti. Byla v tom možná stejný Mistr, jako Božský Kája ve svém zpěvu! Takže prosím, ať se nikdo nevymlouvá, že mu bylo dáno méně než jiným, ať jen poctivě maká na tom, co dostal do vínku.

Moc zdravím, děkuji a přeji hezký podzimní den...

Trochu se jako Češi potácíme mezi dvěma extrémy. Rovnostářstvím a Zbožněním jedince. Ani jedno, jako žádný extrém, není to pravé. Rovnost je snem, nereálným, protože v reálném životě neexistuje a před Bohem si rovnost představují jen někteří. Smrt je stejná pro všechny, ale je to akt, nesouvisí to s naší vůlí. Po smrti už je všechno k ničemu. Zbožnění u nás v Čechách občas milujeme, ale koho si k němu vybereme, Bůh suď - je to souhrn okolností a rozložení vlivů ve společnosti. Člověk je individualita, umí být nepředstavitelně velký ve svém konání, ale také nepředstavitelně nízký a podlý. Já bych se vyhnula oběma pojmům v extrému. Každý si o nich dělá úsudky sám, podle vlastního cítění a povahy. Držela bych se tedy státního pohřbu skutečně jen pro případy, které jsou stanoveny zákony. Poslední dobou to šílenství nechápu, mám zkušenost, že opravdové city jsou většinou neokázalé a intimní záležitostí každého z nás.

Souhlas. A pokud chce někdo soudit lidi za jejich dávná selhání, měl by sám přemýšlet, zda nebude souzen. To platí nejen pro soudy nad mrtvými, o nichž máme mluvit dobře, protože nás vidí, ale i pro soudy nad živými. StB uměla najít slabá místa a ne každý je ochoten o nich mluvit - třeba aby neublížil blízkým. Tak snad nás tyto dva pohřby poučily a všichni moralisté se půjdou na chvíli zahrabat. Včetně Paměti národa.

Osobně jsem velice vděčný Paměti národa, Ústavu pro studium totalitních režimů, ale také například slovenskému Ústavu pamäti národa za systematickou dokumentační práci o zločinech komunizmu. Moje rodina díky tomu nalezla řadu dosud neznámých stop a dat o příbuzných, kteří byli v době komunizmu perzekvovaní. Děda mojí manželky byl držen jednu dobu ve vazbě v jedné z nejstrašnějších komunistických mučíren v Uherském Hradišti, pak byl vězněn na Mírově a nakonec zemřel v roce 1960 ve vězení v Leopoldově. Nejsme žádní moralisté a nikam se nepůjdeme zahrabat, spíše naopak, jako rodina postupně nalézáme, co se doopravdy dělo a co se přihodilo našim blízkým. Stala se i taková věc, že jeden z lidí, kteří smrt dědy spoluzavinili, přišel k nám na návštěvu, řekl o tom svém podílu, vyznal lítost a poprosil o odpuštění. Odpustili jsme mu. Pár měsíců nato zemřel. Věřím, že odcházel k Bohu usmířen.

Mějte se moc hezky.

Za článek, Marku, karma a za smazání canců jednoho tupohlava poděkování;)

Radko To byl jen takový ošklivý záštiplný plivanec.. (no nic ani to dál nebudu komentovat) Přeji Vám krásný pozdní večer.

Zmínil jste se o kultu. Vždy znova mě překvapuje, jak i my, Češi, "smějící se bestie", jak píše pan Hrabal, jsme náchylní k tvorbě kultu osobnosti. Přitom kult není něco, co vzniká ze spontánní lásky a úcty, ale je vždy vytvořen, a to často osobou, jež je předmětem kultu, a také často představiteli a silami nějakého režimu. Z toho důvodu si myslím, že režisérem posledních věcí člověka má být rodina a přátelé, nikoli stát , a to jak v pozitivním tak v negativním smyslu.

Jiří, díky, napsal bych, že "nadšeně souhlasím"

Posledních věcí člověka by se nikdy neměl zmocňovat stát. A nejstrašlivějším kýčem je, když se k nim přilísají populističtí politici.

V minulosti byl státní pohřeb snad jen výsadou králů. Obrat nastal při revolucích novověku, které krále popravovaly a pod záminkou vymýcení královského majestátu si jej samy osvojily v poněkud pokroucené podobě. Tím jsme se vrátili do starověku. Viz uctívání Napoleonovy hrobky. Odtamtud už není daleko k Leninovu mauzoleu a Gottwaldovu mauzoleu, atd. Totalitní režimy jsou děsivé i v tom, jak samy sebe zbožšťují, jak se zmocňují pojmů věčnosti, nadčasovosti, transcendence... Ruští komunisté chtěli u nás zůstat "na věčné časy"!

Z mnoha důvodů jsem se ve svém článku vyhnul kritice státních poct Karlu Gottovi. Lidsky mu je přeji a přeji je i lidem, kteří měli Gotta rádi. Cílím tematicky jinam. Domnívám se, že když dáme do souvislosti fakta, jak se komunistický stát choval nedobře k řadě vzácných lidí vlastního národa, k umělcům, filozofům, básníkům, teologům, vystoupí čitelněji na povrch jeden znepokojivý kontrast. Na co si to dnes s těmi státními poctami hrajeme?

Pohřeb Vlasty Chramostové naštěstí nebyl státním pohřbem a stal se věcí občanskou, Věcí kulturního světa, obce divadelníků a lidí různých segmentů dnešní společnosti.

A na tom obřadu v katedrále hledám to, co nebylo státní. Církev není a nemá být státní, má spíše být v jisté opozici, dle okolností někdy dokonce i velmi ostré opozici vůči každému establishmentu.

U loučení s Karlem Gottem oceňuji rovněž krásný církevní obřad a potěšila mě ještě jedna věc. Totiž, že přes naše nedostatky jsme prokázali, že dokážeme být kulturním národem. I bez přehnaného pití alkoholu nebo srdceryvných scén či dokonce zbytečného násilí. Celkově si myslím, že avizovaná hysterie probíhala hlavně v médiích a v diskuzích na Internetu, místní blogovou scénu nevyjímaje. U Vlasty Chramostové také velmi oceňuji onu civilní atmosféru. A hlavně souhlasím s tím, že to, že všechno proběhlo, jak proběhlo, je jen díky svobodě ve které žijeme. Nikdo nikomu nic nezakazoval, ani nenařizoval a všechno probíhalo přirozeně. Lidé toho nezneužili. A toho si osobně vážím nejvíce. To že některých věcí bylo až příliš, už pro mě není důležité, záleží na každém, jakým způsobem si věci připouští k tělu. Hezký večer pane Trizuljaku

Děkuji, pane Šiku Vaše postřehy považuji za velmi výstižné. Také oceňuji celkovou atmosféru. Emoce nechyběly, ale udržely se v pokojné, civilizované úrovni. Naprosto převážná většina lidí se v reálných situacích nehádá. Na veřejnosti - natož v soukromí - neplanuly žádné vášně, nebyly excesy, alkohol a srdceryvné scény. Souhlasím s Vámi, potvrzujeme, že jsme civilizovaným národem. U nás na obci jsme v den státního smutku vyhlášeného vládou vyvěsili černý prapor, jak se sluší a patří. Vše v klidu.

Snad bylo někde některých věcí až příliš, ale to vyprchá, pomine. Kdysi po hokeji v Naganu. byly obrovské vášně, lidé oslavovali hokejisty jako božstvo a "kdo neskákal nebyl Čech". Zlatí kluci z Nagana se evidentně potáceli z veselého slavení. A všechno vyprchalo. Stal se aspoň jeden člověk tady doma lepším po těch oslavách?

Bohužel, virtuální svět internetových diskusí je jaksi divně bičován a rozeštváván, ale s tím sotva co naděláme. Jediné, co může člověk posilovat, je vlastní vnitřní pokoj a vztahy s lidmi ve svém bezprostředním okolí

Také Vám přeji hezký a pokojný večer

Máte samozřejmě plnou pravdu (a asi kromě okolností, které přináší p. Kafka).

Ale nesouhlasím s jedním vaším dalším tvrzením: "avšak (po historických zkušenostech s nábožensky motivovaným násilím) ". Spíš si myslím, že jde o falzifikaci a překrucování historie, a že s tím přišel už TGM, který tak vymezil nově vzniklou ČSR proti úspěšnému a pokrokovému Rakousku-Uhersku. Ve falzifikaci a překrucování historie veleúspěšně pokračoval reálný socialismus, který 40 let brutálně vymýval mozky tehdejším mladým, a to se přenášejí dál až do současnosti.

Ve svém článku píšete o polozapomenutých obětech. Historici tvrdí, že instalace reálného socialismu si vyžádala na 100 milionů obětí. To, když přepočítáte na dobu existence marx.- leninismu 60 let, vyjde vám, že po dobu těch 60 let zahynulo denně na 4 000 lidí.

Přesto tato, méně než před 100 lety probíhající apokalypsa je zapomenuta a naše české společnost vyznává marxisticko-leninské idee založené na událostech ve středověku před 500 lety, na upálení J.Husa (které podle tehdejších zákonů bylo právní).

Děkuji Vám za názor a tuším, že v mnohém se můžeme vzájemně blížit.

S falzifikací a překrucováním české historie se začalo už dříve (viz Palacký, atd.) a považuji za nešťastné, že se právě to stalo jakousi "oficiální doktrínou" První republiky, včetně adorace husitství.

Masaryk, který v 19. století bojoval proti falzifikacím v podobě Rukopisů a vysloužil si za to nenávistné útoky, (podobně jako při angažmá proti iracionálním vášním kolem tzv. "hilsneriády"), pak bohužel vsadil na Palackého linii interpretace českých dějin. Masarykovo heslo "Pryč od Říma" a vandalské zničení Mariánského sloupu byly skutečnou tragedií. Je však zajímavé, že později docházelo k postupnému usmiřování uvnitř české společnosti a role katolicizmu rozhodně nebyla překonána ani vymýcena. Našel se smířlivý modus soužití. Aspoň na čas, protože pak přišla destrukce zaviněná dvěma démonickými totalitními režimy těsně po sobě. Řekl bych, že se z toho ještě stále vzpamatováváme a stále to není ukončený proces.

I mne velice znepokojuje systematický tlak na zapomnění sta milionů obětí komunizmu a prazvláštní sentiment nové příchylnosti k němu. Píšu o tom poměrně pravidelně.

Mějte se hezky