Hledáte v lidech ty ušlechtilejší pohnutky, to je dobře. Já kolikrát vidím svatby v kostele jen pro efekt, pak se dotyční zase k církvi nehlásí. To bych nedokázala - nevyrostla jsem ve víře, i když mi chybí. A už jsem asi hodně kritická a skeptická.

S velkým zájmem jsem si přečetla knížku Marshy Kocábové "Ani tady, ani tam". Píše, že nezná nic depresivnějšího než český ateistický pohřeb. Rozumím jí.

Je to dávno, co nás svedli z cesty. A dá velkou práci proklestit se zase zpět...

Dík za Vaše slova. Rozumím, pamatuji pár svateb dělaných okázale v kostele, ale vnitřně jaksi naprázdno. A bohužel nešlo nevnímat i osudy těch lidí, jimž to žádné extra štěstí nepřineslo. Většinou následovaly brzké rozvody a ještě větší prázdnota. Jeden příběh, provrepublikový, jsem slyšel od lidí v Kunčicích pod Ondřejníkem. Jakýsi uhlobaron z Ostravy koupil na Podkarpatské Rusi celý dřevěný kostel, nechal ho tam na místě odborně rozebrat do posledního kousku, pak převézt a smontovat v Kunčicích kvůli svatbě své dcery. Manželé se rozvedli za necelý rok... PO lidech, kteří toto "dobrodružství" absolvovali, jakoby se slehla zem. Ani nevím zda někdo dnes zná jejich jména. Ale zůstal tam v nádherné krajině stát dřevěný kostel jako zjevení, včetně malované a vyřezávané vnitřní výzdoby. ikon, atd. A lidem slouží k bohoslužbám... Zvláštní paradoxy...

Jedna otázka mi však vrtá hlavou. Co to vlastně znamená "koupit celý kostel"? Anebo naopak, ve vlastní rodné obci komusi odjinud "prodat sakumpikum celý kostel"?

Přeji hezky večer

ROVNI jsme si pouze po smrti.

A to víte jak?

K tomu dodám, že nejsou důležité zástupy hezky oblečených lidí někde v chrámu, ten vnějšek je ošidný, vždycky je důležité to, co má jeden každý z nich uvnitř sebe, jaké pohnutky ho tam dovedly.

A mne osobně baví představa některých lidí, že po katolickém obřadu snad bude mít zemřelý nějak blíž k Bohu. Podle povahy katolické církve bych to spíš viděl opačným směrem.

Pane Kuthane, do jisté míry souhlasím s prvním odstavcem Vašeho příspěvku. Samotný vnějškový vzhled a elegantní obleček nemusí nic znamenat.

S tou výhradou, že jsou i lidé, jejichž vnějšek, navenek projevované chování, oblékání, vyznávané etické zásady, atd. nejsou přetvářkou, ale jsou projevem jejich osobní integrity. Musím však uznat, potkal jsem i lidi, jejichž přetvářka byla téměř dokonalá. Bez ohledu na prostředí, ať církevní či necírkevní a jakkoliv jiné, k němuž se hlásili.

Důležitou rovinou, o níž bych rád promluvil, je kulturní prostředí jako takové (pro tuto chvíli bez plusových či minusových znamének) Člověka spoluutváří soustava zvyků a symbolů, včetně oblékání a základní společenské domluvy o pravidlech chování. S tím však také souvisí soustava v určité míře sdílených hlubších zásad, myšlenek a poznání. Člověk má v sobě hlubokou propast nejrůznějších vlastností a sklonů (včetně agresivity, úzkostí, nesnášenlivostí větších či menších). A kulturní prostředí je "domem", nebo dokonce "hradem", který nás chrání před námi samotnými, spoluudržuje nás při životě hodném lidské bytosti. Což jistě není automatické, bez spolupráce svobodné lidské vůle to nejde Udržování zvyků, včetně pietního shromažďování a odpovídajícího oblékání, účasti na rituálech, atd. je nesmírně důležité. Tradice není uchovávání popela. tradice je udržováním živého ohně.

K druhému odstavci: Jsem rád, že se bavíte představami o tom, co si jiní lidé představují či nepředstavují. Pokud máte kritický, či přímo odmítavý názor ke katolické víře a obřadům anebo k víře v Boha, respektuji ho. Stačí když zůstaneme ve vzájemné úctě..

Děkuji za zájem o téma článku a za účast v diskusi.

Marku, jak si Vás vážím, tak nesouhlasím s tím, že paní Chramostová se postavila zlu. Ta si na tom zlu postavila kariéru. V padesátých letech si vybírala partnery ze špiček komunistické strany, aby mohla žít jak žít chtěla. V době, kdy komunisté terorizovali kněží, mnichy, jeptišky, sedláky. A ona o tom musela vědět, jako o tom věděli všichni a přesto neudělal nic. Stejně jako neudělal nic proti petici žádající smrt Jiřiny Štěpničkové.

Nezlobte se, ale řadit jí do stejné kategorie jako Seiferta je urážkou Seiferta.

To byl opravdu zásadový člověk. Ona ne, ona šla za kariérou a bylo jí jedno co to bude stát.

že podepsala Chartu? Co jí zbývalo, když se předtím přihlásila k reformnímu hnutí komunistů, které prohrálo? To už neměla co ztratit. Syn Jiřiny Štěpničkové se nikdy nedozvěděl odpovědi jak to bylo s její účastí na žádosti o popravu jeho matky.

Víte Marku, před Bohem jsme si všichni rovni, ne před Gottem, ale před láskou národa si rovni nebudeme, protože Gott nikomu neublížil a šel i k těm nejmenším. Dál to nebudu rozvádět.

Martine, pravděpodobně si v mnoha věcech rozumíme a při přátelském rozhovoru někde v rodinném prostředí, u večeře, nebo v hospůdce u sklenky vína či dobře natočeného piva bychom brzy došli k normální lidské domluvě, ve vzájemném respektu

Perex mého blogu zní takto: "Abych předešel nedorozumění: Rovni jsme si před Bohem. Na jeho místo žádná populární osobnost nepatří a žádný člověk nemá být objektem přehnaného kultu. Nazí jsme přišli na svět a nic si z něj neodneseme."

Zdravím, přeji Vám hezký večer.